JIŘÍ ŘEPA-ČEMBRS - BÁSNIČKY
8. 9. 2011
Napíšu ti na tvé tělo,
slovo co se stydím říct.
I když by se říkat mělo,
když je pravdou, to já vím.
Napíšu ti na tvou kůži
srdcem, co mám na dlani.
K tomu přidám bílou růži,
do níž schovám líbání.
Napíšu jen do tvé duše,
co jsi pro mě, lásko má.
A pak místo planých řečí
budu láska bezedná.
Dotýkej se mojí kůže,
tak jak tě to krásně těší.
Já budu pro tebe ta růže,
jenž se suchá na trám věší.
Řekni tiše svoje přání,
ať můžu hledat cestu k nim.
V lásce nemá prostor lhaní,
proto sobě nevěřím.
Vem si celé moje tělo
a dej mu co je žhavé v nás.
Život je vždy pouze jeden,
tak proč se stydět zas a zas.
Ukaž mi víc než právě vidím
a pak to zabal do mlhy.
Řekni mi víc, než to, co slyším
a slova schovej do duhy.
Věnuj mi víc, než co máš v kapsách
a hvězdy nalij do dlaní.
Dodej mi vše, jenž ti je svaté,
ať poznám, co máš za přání.
Měsíc nám pak řekne pravdu
a udělí nám pokání.
Šaty z bílého hedvábí s ozdobou pěti linek.
Náhrdelník z křížků a půlových not.
A prsten?
No přeci z houslového klíče.
To aby mohl odemknout srdce pro ni bijící.
Tisíce taktů s občasným polibkem předraženého tónu.
A k tomu vytoužené pauzy,
stačící tak na kousek vyznání lásky.
A přeci miluje svět utkaný z ticha a čisté radosti žít.
Ano jsi to ty.
A ti co tě znají, tě tu určite najdou.
Stejně tak jako jsem si tě tam schoval já.
Já blázen života a smrti. +
UŽ VÍM
Jsi mou vysněnou vůní.
a ta se koupit nedá.
Jsi můj milující poklad
a víc než krásná žena.
Jsi mou sladkou opilostí,
o které jsem snil v minulosti.
A přeci chtěl bych víc
dávat než-li brát.
Jen jediné bych nechtěl,
a to jen trapně lhát.
Tak zavři knihu minulosti a vzpomínky nech lhát.
Neboť to, co je mým hříchem, nenechá mě spát.
Jsou dny, kdy oči neotvírám
a přeci tě stále vidím.
Náruč tajně otevírám věříc,
že tě do ní třeba chytím.
Jsi tu se mnou,
i když vím, jak nás dělí minulost prožitého.
A přece ta naděje,
že to nejkrásnější v životě máme stále před sebou,
je silnější než pouhé čekání na smrt.
Jsi krásná, ale já jsem nic, víš to ?
Jsi růží, co uvadá bez lásky.
Jsi její vůně, co pohladí víc než polibek.
Ale i krásou, jenž dává radost mužům ze života.
Ale i jejími trny, jenž bolí víc na srdci než na těle.
Tak dej mi kousek svého já do mé smutné dlaně.
Třeba mi dá naději s tebou někým být.
Ukaž mi svou lásku a já ti dám tu svou.
Třeba, když se najdou,
tak nikdy žalem nezemřou.
ZASTAVIT ČAS
Snažím se ze všech sil přitáhnout uzdu času.
Ale ten jako splašená kobyla žene stále dál a dál.
Chtěl bych se na chvíli někam schovat.
A ještě naposled spočítat své krásné lásky a každé z nich poděkovat.
Ne, nechci zůstat sám.
Chci jen zůstat věrný té nejkrásnější, kterou znám.
Život je fajn. Ale jen tehdy, když je člověk milován.
Až ti srdce samo řekne,
s kým ti bude lip,
až ti rozum pošeptá,
s kým bys měla být,
až ti duše naznačí,
kdo ti dává lásku,
až tě život naučí,
jak máš vidět pravdu,
až se tělo zachvěje
a nechce říkat dost,
až i jeho přítomnost
bude víc než host,
až tě slzy ozdobí,
když nepřijde hned,
tak to je ten pravý,
s kým bys měla poznat svět.
Chtěl bych ti dát ruůži bez trnů
a taky život bez lhaní.
Chtěl bych ti dát prsten za věrnost
a pomoc bez ptaní.
Chtěl bych ti ukázat, proč láska sluší nám
a taky tiše vysvětlit, proč nechci zůstat sám.
Chtěl bych třeba pohladit a ráno dávat polibek,
až budeš večer usínat nebo těšit se na dotek.
Chtěl bych se milovat a štěstí rozdávat.
Tak proč jen místo života
tohle můžu o tom pouze psát? +
PRAVDA ZE SLOV
Vítr rozfoukal moje papírové svědomí
do všech koutů tvého magického těla.
A chladivě mokré kapky deště,
jenž ředí tvé slzy bezradnosti,
dráždivě stékají po tvé jemné kůži
až na mou steskem plačící tvář.
Jsi mým svědomím bez logiky,
jsi mým životem i smrtí.
A přesto jsi pro mne stále víc a víc a víc.
Sám nevím, proč a kde se ve mně bere
stále silnější a hlubší láska k tobě.
Vítr rozfoukal mou krepovou duši
všude tam, kde jsi byla
za posledních tisíc let před Kristem.
Chtěl bych ti věnovat vlastní stín,
který je mým nejvěrnějším poutem.
A přeci se před tebou stále tak trošku stydím
za to, že musíš přemýšlet o tom,
jak vlastně žiju, když nejsem s tebou.
Jenže až moc se znám, proto vím,
že pro mne je budoucí život moc dnů bez iluzí,
pro které jsem se naučil žít.
CHCI TĚ POHLADIT
Chtěl bych tě hladit tak,jak smí jen voda v letní dešti .Chtěl bych tě hladit jako osuška ,po něžné koupeli v mořských vlnách .Chtěl bych tě líbat jako měsíc na obloze ,když nahá čekáš na lásku .Chtěl bych tě milovat jako ten,co oslep láskou se slibem na věky.
CHCI TĚ POHLADIT
Chtěl bych tě hladit tak ,jak smí jen voda v letním dešti .Chtěl bych tě hladit jako osuška ,po něžné koupeli v mořských vlnách .Chtěl bych tě líbat jako měsíc na obloze ,když nahá čekáš na lásku .Chtěl bych tě milovat ,jako ten co oslep láskou se slibem navěky.
PRÁZDNO
Mám jen prázdno v ruce a to se nedá darovat .Mám jen prázdno v duši a to nejde vyhodit .Mám jen prázdno v srdci a to nejde milovat.Mám jen svoje já a to nejde zastřelit .Mám jen svoje sny a ty ti nemůžu zazpívat.Mám jen to,co zbylo .A to je míň než nic .Lásko moje prokletá.
DIVOKÁ KVĚTINA
Jsem bílá kytka v zelené trávě......Divoce rostu ,najdeš mě hravě .Najdu tě hravě ,přivoním pouze ,protože divokost do vázy nepatří.Divoce rostu .....zdánlivě bezcenná a přece vzácná jak léčivá bylina a přeci krásná jak o lásce představa a přeci ta,kterou mám rád a přeci ta co nemáš ji znát .Ač nikdy nedá mi to ,co bych rád ,možná ,nemám apřece vím.A možná je krásnější ,když pouze sním .Odchází nad ránem ....a jen bůh ví s kým .....aby zas přišla se studem v očích.Život je ďábel .....a my jsme mu pro smích....
Nauč mě, prosim, říkat pravdu
místo slov, co je každý vidí,
abych ti mohl dát i sebe.
Toho, co se tak rád stydí.
Vem mou ruku a drž ji pevně,
neboť jsem jen noční svit,
ten si berou všechny hvězdy.
A pak nezbyde už nic.
Vem mé srdce a slib mu štěstí.
Na to ono vždycky dá.
Ale duši nechej volnou,
neboť ta zavřená umírá.
Lásko moje jediná.
ŽIVOT JAKO RŮŽE
Rozkvetla, voní a píchá, růže čajová,
rozkvetla, voní a vadne, jak láska dešťová.
Rozkvetla, voní a zpívá, písničku poslední,
rozkvetla, voní a pláče, já však chtěl bych tu být s ní.
Zavřela přede mnou víčka a já se zastyděl,
možná mne láska jen hýčká, neboť jsem ji líbat směl.
Dala mi ruku svou něžně na moji červenou tvář
a já ji řekl - lásko, nechci být před tebou lhář.
Proto rozkvetla, voní a dýchá růže čajová,
lásce však nesluší pýcha, ta srdce nerovná.
Rozkvetla, voní a brečí slzama slanýma,
každý, kdo před láskou klečí, okolí nevnímá.
Jak rozkvetla, voní a krášlí, tak život ožívá,
proto je život jak růže, co trny nosívá.
Jsi jako vzácná mince z pokladu Igenotů.
Z jedné strany krásná
a lidská z té druhé.
Hřeješ i pálíš na dlani.
Lidé se za tebou ženou,
aby pro tě umírali.
Jsi mincí na mé duši,
kterou chráním vlastním bytím.
Ale i schovávám za její lesk.
Tak se toč,
ať vím, jestli budu mít štěstí,
padne-li panna
Květy odkvetou
a voda uteče
do slaných moří
a minulých let.
Zbyde nám na dlani
náš malý svět.
Bolest přebolí
a mraky vyprší
do prachu svědomí
a nových let.
Jako písek v soukolí slunečních hodin
jsou tvá slova o lásce a štěstí.
Jako slunce za polární noci
září tvá upřímnost na mé duši.
Jsi negativem mých snů.
Zatmění na nahém těle,
oči bez lesku,
kosti pokřivené dobou,
láska jen v žáru chvilkového opojení.
Prachy, moc a špína,
pravda proměněná v lež.
A mezi tím verše.
Chtěl jsem ti přinést růže.
Na důkaz, že jsi pro mě víc než dnešní den.
Chtěl bych ti dát vzácnou orchidej
a doufat, že mě za ní políbíš.
Chtěl bych ti dát z lásky květy,
které ani neznám.
A věřit, že se mi ta láska vrátí.
Ale natrhám ti luční kvítí.
Plné slunce, vůní a bylin.
Těch bylin, co léčí duši.
I lásku mou.
DEJ MI KOUSEK SEBE
Nalij mi do dlaní svoji lásku.
A neboj se do ní přidat i to, co tě bolí.
Život je radost i smutek.
Láska i žal.
Ale když jsou na něj dva, líp se jde dál.
Nalij mi do dlaní své krásné sny.
Já ti dám za ně zas třeba své.
Jestli budou stejné, budem se smát.
Můžem se vzít za ruce a nechtít si lhát.
A při polibku z lásky oči zavírat.
LETNÍ BLUES
Chtěl bych v letním dešti s tebou tančit blues
A do brzkého rána jen tak sedět a mluvit o životě.
Poslouchat zpěv plamenů z krbu plného tepla.
A čekat na toho, co zastaví náš čas,
abychom mohli opět začít milovat celým svým srdcem.
Chtěl bych zpívat blues jen a pouze pro tebe.
A tančit až do rána.
Třeba jen tak.
Úplně nází a bez zábran a předsudků.
Zatmění na nahém těle,
oči bez lesku,
kosti pokřivené dobou,
láska jen v žáru chvilkového opojení.
Prachy, moc a špína,
pravda proměněná v lež.
A mezi tím verše.
Jako písek v soukolí slunečních hodin
jsou tvá slova o lásce a štěstí.
Jako slunce za polární noci
září tvá upřímnost na mé duši.
Jsi negativem mých snů.
Květy odkvetou
a voda uteče
do slaných moří
a minulých let.
Zbyde nám na dlani
náš malý svět.
Bolest přebolí
a mraky vyprší
do prachu svědomí
a nových let.
Jsi jako vzácná mince z pokladu Igenotů.
Z jedné strany krásná
a lidská z té druhé.
Hřeješ i pálíš na dlani.
Lidé se za tebou ženou,
aby pro tě umírali.
Jsi mincí na mé duši,
kterou chráním vlastním bytím.
Ale i schovávám za její lesk.
Tak se toč,
ať vím, jestli budu mít štěstí,
padne-li panna
Cítím, jak tvůj dech na mém těle kouzlí
a něžné doteky prstů kreslí
na kůži mrazivý pocit nedočkavosti.
Jsi krásný sen
s ostrou čepelí vášně na duši.
Nehledej slova místo polibků,
ač řeknou víc.
Nikdy nechutnají tak sladce.
Až na to, že každá sladkost může časem zhořknout.
Ale nikdy nebolí jako ostré slovo.
Je těžké najít svoje chyby, když jich je tolik.
Je složité milovat toho, koho jsem ztratil.
Je bláhové říkat miluji tomu, kdo to nechce slyšet.
Je zbytečné hledat svoje hříchy, když je mám v slzách na tváři.
Je strašné pranýřovat to, v co jsem věřil a sám to nechal zemřít.
Je trapné prodávat smuteční věnce, když je budu sám zítra potřebovat.
Je prokleté věřit v život, když není nesmrtelný.
A je třeba být?
Když to vlastně nikdo nechce?
PRSTEN ZAPOMNĚNÍ
Tohle je prsten ze snů a přání.
A také z pravdy a mého lhaní.
Toto je prsten zapomnění,
který tvůj život navždy změní.
Dá ti to, co já ti nedal.
Jen tě prosí, mosty nepal.
Promění tvé slzy v smích
a odkoupí i ten můj hřích.
Já udělal jsem chybu chyb
a porušil tím vlastní slib.
Je to prsten ze slz a hříchů
a je v něm spousta trapných gest.
Dávám ti v něm vlastní pýchu,
jenž hrála si tu na mou čest.
Nebudu už hledat pravdu,
ta je v prsten zakletá.
Na vždy budu tam ten vzadu,
co hledá svoje vlastní já
PROČ
Proč mi život připadá zbytečný.
O co v něm vlastně jde.
Kam kráčí naše kroky,
když jim čas určil odkud a kam mají dojít.
Proč si hrajem na to, co nejsme
a jsme to, co jsme být nikdy nechtěli.
Proč milujem.
Proč nenávidíme.
Na co nám to všechno je.
A proč nepíšu otazníky na koncích těchto vět.
Řekněte
Proč proč proč
PRSTEN ZAPOMNĚNÍ
Tohle je prsten ze snů a přání.
A také z pravdy a mého lhaní.
Toto je prsten zapomnění,
který tvůj život navždy změní.
Dá ti to, co já ti nedal.
Jen tě prosí, mosty nepal.
Promění tvé slzy v smích
a odkoupí i ten můj hřích.
Já udělal jsem chybu chyb
a porušil tím vlastní slib.
Je to prsten ze slz a hříchů
a je v něm spousta trapných gest.
Dávám ti v něm vlastní pýchu,
jenž hrála si tu na mou čest.
Nebudu už hledat pravdu,
ta je v prsten zakletá.
Na vždy budu tam ten vzadu,
co hledá svoje vlastní já
PROČ
Proč mi život připadá zbytečný.
O co v něm vlastně jde.
Kam kráčí naše kroky,
když jim čas určil odkud a kam mají dojít.
Proč si hrajem na to, co nejsme
a jsme to, co jsme být nikdy nechtěli.
Proč milujem.
Proč nenávidíme.
Na co nám to všechno je.
A proč nepíšu otazníky na koncích těchto vět.
Řekněte
Proč proč proč
ROMANTICKÁ
Zhasni světlo a rozsviť lampu.
Myslím tam tu v koutě, co svítí tak krásně bledým světlem.
Pusť hudbu, co nikdy nekřičí, ale ani neusíná.
Třeba tu, co si pouštíš, když máš chuť se smát.
Oblékni si šaty ze saténu.
Obuj střevíce na vysokém podpatku.
Ozdob se zlatým řetízkem.
A nezapomeň se nalíčit, tak aby jsi byla krásnější, než jsem si kdy přál.
Cítíš tu vůni svíček a sladkou chuť ledového vína? Tak to je štěstí.
A já bych si chtěl právě v něm s tebou zatančit blues.
Možná to je bláhové a možná pouze sen.
Ale já jsem snílek, co hledá krásný den.
A to možná právě s tebou.
Lásko.
JAK TO MÁ BÝT
Žít je normální.
Vědět je dobré.
Vlastnit je příjemné.
Mít rád je krásné.
Milovat je nádherné.
Ale být milován nemá chybu.
A proto ti posílám pohlazení a polibek,
co neříká nic víc než že tě m....
Ale to ty vlastně víš.
PO ROZVODU
Jak chutná svoboda po čtvrtstoletí v okovech sňatku?
A kolik jí vlastně člověk potřebuje k tomu, aby žil.
Kam se má uložit všechno to, co v té době bylo.
A na co by člověk neměl nikdy zapomenout,
aby si odnesl z té doby to krásné a ne to, co být nemělo.
Jak se má žít, když vše už je jinak.
A zítřek?
Kdo ví.
Ale jedno vím jistě.
Bez lásky žít se nedá.
UKAŽ
Ukaž mi na dlani
tvou čáru života.
A taky to,
s kým po ní jdeš.
Ukaž mi na dlani
mou čáru štěstí.
A taky to,
kdo tím štěstím je.
Ukaž mi na dlaních,
jenž z lásky drží se,
jestli jsou to dlaně
opravdu nás dvou.
Ukaž mi vrásky
společných osudů
a jestli do smrti
jen spolu jdou.
NEŽ PŮJDEŠ SPÁT
Než půjdeš spát, popros osud, aby ti ukázal tvou šťastnou hvězdu.
Možná tím osudem budu já a možná pouze sen.
Možná ta hvězda bude nadosah.
A možná nekonečně daleko.
Až půjdeš spát, lehni si vedle mě
a polož hlavu na mou hruď.
Já tě něžně pohladím, přečtu ze srdce tyto verše,
políbím na ústa a řeknu větu, jenž změní náš život
.
Ale ještě než usneš, ukážu ti na obloze hvězdu, která není tvoje ani má.
Ale naše.
Zamilovaná.
VŠECNO JEDNOU KONČÍ
Usekla jsi moje křídla.
To abych nelétal za tebou.
Proto tu dnes sedím a píšu slova,
jenž by tě chtěla pohladit.
Sedím tu zasypaný vzpomínkami
a je mi tu s nimi krasně.
Neboť jsou ozdobené láskou.
Člověk často sní a touží,
aby se mu ty sny vyplnily.
Ale ja sním o tom,
abych ty vzpomínky mohl znovu prožít.
Rozbila jsi moje srdce,
ale i tak děkuji za to, že jsi.
UKŘIŽOVÁNÍ
Jako kameny vhozené do vody
Jako okovy na rukou svobody
Jako rakev zaházená časem
Jako němý okradený hlasem
Jako růže zastřelená do týla
Jako naše láska, jenž byla i nebyla
Jako pomluvy s útěkem před sebou
Jako cesty, co nikam nevedou
Visím tu já na kříži života
A všude kolem mě
Jen lhostejnost a slepota
OTÁZKY
Jak daleko je nový začátek od starého konce?
Měří se na míle, či na slzy, nebo snad na náhody?
Proč říkáme pravdu
když se jí bojíme a přitom si lež strkáme do kapsy,
abychom jí měli po ruce?
Proč hledáme to nejkrásnější,
když to nejdražší máme ve své náruči?
A proč nemáme s kým víno pít,
když je nám smutno
a chtěli by jsme se jen tak trochu a jemně k lásce přitulit?
NESMĚLOST
Kouzelně voníš.
A radost ve tvých očích mi přináší štěstí.
Jsi krásná a ty to víš.
Bojím se tě vzít za ruku
a při tom vím, že na to čekáš.
Objednám ledovou kávu
a budu se ti dívat do očí.
Máš v nic víc, než si sama myslíš.
Tak nečekej
a vem si od života to, po čem toužíš.
A věř, že to, co bylo,
už dávno odnes čas.
Někam tam.
Do minulosti.
TVOJE ČINY Voňavým šátkem jsi zavázala moje oči .Snad proto ,abych neviděl tvoji krásu .Srdce vsadila do želez,to abych tě nemohl milovat .A místo něj mi dala samotu ,abych poznal jak mi chybíš.A mou duši? Tu jsi přivázala na pranýř .To abych tě nemohl tajit před celým světem a šel za tebou až na kraj života.Jsi soudcem i katem mého já .A já místo abych klekl,říkám děkuji ,to jsem chtěl.Jsi láskou i nadějí .Jsi tím co chci raději .Jsi tím ,proč se mé v slzy v perly promění .
PADAJÍ HVĚZDY Padají hvězdy plnící přání .Ale splní je tomu kdo odmítá lhaní .Padají hvězdy pro dobré lidi ,kteří se za špatnost více než stydí .Padají hvězdy do trávy s rosou .Tam najdou je milenci ,jenž lásky se dotknou .Padají do písku do světa dětí ,kde staví se hrady a prožívá štěstí .Padají hvězdy a přinášejí naději ,která však splní se až děti dospějí .Až děti dospějí a nebudou lhát ,můžou jim hvězdy své štěstí dát.
Rozesmátá tvář tvého šťastného já.A rty vonící po vanilkové zmrzlině.Kadeře vlající jako zlatá hříva na šíji divokého bělouše v ladném cvalu.A podzimní den jenž se ti klaní všemi barvami jenž mu babí léto vyklouzlo.Jsi šťastná a miluješ svět plnými doušky ,jenž ti do poháru z křišťálu nalil dnešní den.Neptám se tě na to jaká jsi.Ani na to ,co ve tvém srdci lásku působí .Trochu tě znám a zbytek si vysním.Asi proto,aby jsi byla ještě krásnější .Máš přitažlivost andělů v kráse svého těla a jazyk ostřejší než meč .Jako bys to sama chtěla .Máš lehkost ranní mlhy a smíchem bodáš do srdce .To vše dohromady ,je jako víla v osušce .Sametová kůže na tvých dlaních ,jen pár minut sladkých slůvek a pak zase všední spěch.Když zavřu svoje těžká víčka ,vše se kolem zastaví a nad celým mým zvláštním světem ,jen tvoje city vypráví.Slovo střídá melodii a vzpomínky budoucnost.Řekně te mi prosí někdo .Co je tohle za šešlost....
RÁNO Až mě ráno najdeš schouleného ve svém náručí ,budu šťastný .Až mě ráno políbíš ,řeknu děkuji ,neboť nic sladšího mi dát nemůžeš.Ty moje pusinko medová.
ZPÍVEJ Prosím tě zpívej ,ať neslyším jen vítr pískat.Prosím tě zpívej ,ale chci víc než jen slova získat.prosím tě zpívej ať netopím se v moři ticha.Prosím tě zpívej ,ať si můžu z tvého srdce třeba lásku po akordech brát.Prosím tě říkej slova ,jak se láska pusou ladí .Prosím tě dávej svoje dlaně na mé tělo .Prosím tě šeptej ,třeba to,co na srdci máš.
Slunce se nám schovalo do veliké skříně .A na dveře jen napsalo ,že vyjde jednou týdně .Marně jsme ho prosili ,ať vyjde aspoň dvakrát,ono mělo podmínku nesmíme se hádat.
Podej mi ruku ,ať nejsem sama v tom nekonečném labyrintu černých slov,jenž ti padají pod nohy.Podej mi ruku ,ať mi mohu dát kousek svého optimismu .A pak i já budu šťastný ,že jsi mi tu ruku podala.Promiň,že chci víc ,než by jsi mě chtěla dát.
ZPÍVEJ Prosím tě zpívej ,ať neslyším jen vítr pískat .Prosím tě zpívej .Ale chci víc než slova získat.Prosím tě zpívej,ať netopím se v moři ticha .Prosím tě zpívej,ať si můžu z tvého srdce třeba lásku po akordech brát .Prosím tě říkej mi slova co mou duši hladí .Prosím tě říkej ,jak se láska pusou sladí .Prosím tě dávej svoje dlaně na mé tělo .Prosím tě šeptej třeba to,co na srdci teď máš.
Možná ,že hledáš to,co denně ztrácíš.Možná, sníš o tomco máš na dosah.Možná,že říkáš to,co jsi nechtěla říct.A přece je vše úplně jinak než všichni chceme.
Navlékám vzpomínky na režnou nit,ale ta poslední na tebe je pro mne víc ,než slzy pohřební.Neříkej nic !Já vím,že to blbě zní ,ale lásku co schovávám hluboko na srdci je pouze to co neumím říct,že chci ti dát sebe a k tomu ještě kousíček nebe.Třeba modrý.
Život je moc krátký na to ,abychom neměli čas se milovat .Tak nečekej na to až budeš mít čas a sama za mnou přijď dřív,než mé srdce zkamení steskem.
Chtěl bych ti psát po těle jedním prstem tajná přání .Ty co mívají andělé když vidí z kůry milování.Chtěl bych ti šeptat do noci ,která skončí k polednímu ,jak je krásně na světě i člověku poslednímu.Ale co bys chtěla ty?Zašeptej mi do slov tiše ,ať mě taky potěší ,to co tvoje srdce píše.
Hlava je to co bolí,když nespíš .Světomí je to co pálí,když hřešíš.Srdce je to co trápí ,když nemiluješ.A duše jen žalem brečí ,když odpouštíš.A to je život.
Chtěl bych ti říct všechna krásná slova ,ale vím,že jedna noc je málo .Chtěl bych ti ukázat čeho je tak málo ,protože se za to stydí.Chtěl bych ti dát to ,co je ve mě dobré ,neboť toho špatného máme každý dost .Chtěl bych tě vzít za ruku a jít ranní rosou .I tohle přece může štěstí být.Lásko má.
Kam spěcháš živote ? Ty ,který rozdáváš polibky a facky bez viny.Proč trestáš ty ,co chtějí samotu .A těm co není nic svaté ,naděluješ tisíce rozkoší .Jsi snad blázen ,nebo jsi stejný jako ti ,kteří neumí milovat .Nebavíš mě živote .Tak odjíždím tam,kde je tvoje moc už dávno mrtvá.
ČAS JE ZÁKON SMUTKU A NADĚJÍ Čas je jako písek v přesýpacích hodinách ,jenž nám mezi prsty protéká .Ale občas jsou jen slzy jako lék,když se život konce dotýká .Čas je jako víno ,které s chutí popíjíš .I když někdy hořkne na ústech. Ale život už je prostě takový ,neboť běží v jeho zákonech .Nemysli jen na to že opustil tě milý smích .Neboť odcházet je lidské a není to ani hřích.Uschovej ho navždy v těch nejkrásnějších vzpomínkách .Neboť tam tě bude těšit víc jak likér v sladkých pralinkách.
JSI MÝM OSUDEM Jsi stále víc a víc mým já .Jsi horkou krví ,jenž koluje v mých žilách .A když se zastavíš,tak mé srdce umírá steskem.Jsi důvodem proč žít a proč věřit ,že naděje na lásku nikdy neumírá .Jsi krásný hlas,který mi šeptá kam jít a proč .Jsi vírou pro niž bych se nestyděl i zemřít.Jsi to čemu se říká osud .A proti němu se asi jít nikdy nedá.Snad jen v tom případě ,že je láska silnější než on.
ZVĚDAVOST Podej mi ruku lásko.A nech mé prsty číst s tvojí dlaně.Daruj mi svou vůni a dovol mi ,abych se jí směl krásně opít.A třeba taky úplně ztratit hlavu.To abych poznal,jak silný je tvůj nápoj štěstí .Půjč mi svoje srdce a dovol mi je hladit ,tak jak bych si přál ,abys hladila ty mě.Ukaž mi své já .A já ti za něj ukážu to,proco bych chtěl opravdu žít.Řekni mi dvě slova a uschovej do nich to ,co by jsi mě chtěla vážně říct .Podej mi ruku svou lásko ,a věř ,že spolu nezabloudíme.
CHCI TI DÁT Chtěl bych ti dát půlku těla.Tak řekni jestli bys chtěla .Chtěl bych ti dát svoje srdce .Tak už nastav svoje ruce .Chtěl bych ti dát lásku svou .Neboť jen dva šťastni jsou .Chtěl bych ti dát víc než mám .Proto se tě takto ptám .Zůstanu už navždy sám ? Nebo s tebou šanci mám ?
DAROVANÁ RŮŽE Když utrhneš růži pro svou lásku ,tak tě ta tekoucí krev nikdy nebolí.A když k ní daruješ i svoje srdce ,tak ti dá za něj to své ,tebe milující.Ale když k té růži nepřidáš i svoji radost ,tak umírá smutkem.A když si své srdce necháš ,jen sám pro sebe ,tak zemřeš ty sám uprostřed prázdné samoty.
Vítr se ti do vlasů zaplétá a voda ti jako čas mezi prsty uniká .Lásky umírají jako ta roční období a my se stále víc a víc bojíme ,že už žádná nepřijde....S ohlušujícím rachotem peněz a oslepující září zlata házíme naše žití do představ ,že prachy a láska jedno jsou. Už jen ta smrt zůstává čistá .A dětské sny? Ty jsme už dávno a dávno vyměnili za marnivý kousek vlastní rozkoše a marnivosti.
Kam padají slzy z opravdové lásky ? A kam chodí spát ty nejkrásnější sny o milování? Já věřím ,že do našich bezedných srdcí ,abychom je mohli v čase samoty snít.
Až se naučíš poslouchat hlas svého srdce .Až uvěříš ,že lásky získáš jen tolik ,kolik sama rozdáváš ,tak věř i tomu ,že každý si musí lásku toho druhého zasloužit.
Zaplétám do vět rozmarýn slov,všechnu krásu květů ,aby tě potěšily a provoněly.Ač nejsem ten ,jenž umí přát .Věř ,že pusu dal bych ti rád.
Jsi jako víno ,jenž hladí na duši a hlavu zamotá ,jsi jako růže která potěší uprostřed mého života .Tak dej mi napít z číše vášní o které se krásně básní.
Jsi vínem pro mé oči ,když tě vidím tak se krásou opíjím .Jsi kávou pro mé srdce když ji piji,tak mé srdce všechno špatné rozbíjí .Jsi sladkou drogou pro mou duši ,a tak své sny v čokoládu proměním .Jsi mým já a to je víc ,než všechny řeči barevný.
CHRAŃ LÁSKU Láska není bolest ,pouze v srdci zmatek .Když ji potkáš náhodou a srdce se ti sevře .Drž ji a chraň ,nebo opět zemře .Milovat je krásné ,ale o to těžší .Milovat může ten ,kdo své lásce srdcem věří .Není těžké políbit a prožít s někým krásnou noc .Ale proto být pak šťastný ,byl by to jen malý krok.
DĚKUJI NÁHODÁM Za krásné ráno a za krásný sen ,za tvoji lásku a nový den .Děkuji životu a všem co tu jsou .A taky náhodám co semnou jdou.Jinak bych nepoznal bláznivý svět,kde všichni milují a nechtějí zpět.Neboť jsem potkal,o čem jsem snil,ač jsem si myslel ,že jsem to žil .Ale pravda je jiná .Mám to až dnes ,tys moje láska a kolem je ples.
TICHÉ VYZNÁNÍ Neumím říkat lásku nahlas ,ač po tom tvé srdce touží .Moje city jsou vždy z písmen ,co se dají vášní prožít .Neumím říct nahlas -Prosím-když mé já po tobě touží .Musím se tě dotknout duší a beze slov říct ,že ti to sluší.Neumím jen světu křičet proč a jak tě miluji.Moje láska je vždy ve mě a tu ti celou daruji .Neumím říct zas a znovu -Ty jsi moje na věky -To musíš vždy sama vyčíst ,když s tebou mluvím doteky .Neumím říct a to mi promiň ,nahlas-že jsi láska má .Ale jedno ti říct můžu -Jsi a budeš jediná .Pokud mezi řádky čteš.
TAK MI TO PŘIPADÁ Svět mi připadá jako mořská slza ,jenž mi stéká po tvářích bolavých.Svět mi vážně připadá jako dětská lůza ,která se zrodila z plánů vysněných.Ano dnešní svět mi připadá jako noční slunce ,které svítí do manželských postelí .Ano ten samý svět mi připadá jako denní luna ,co se otočí v neděli v prostý den .Ale proč mi vše připadá ,jako lživá pravda,jenž je pravdou očí nevidomých bláznů ?Asi proto je rozlitá černá barva na stříbrných pláten Kin Ilusion.Tak mi vše připadá jako bych nebyl ani člověk .Který patří podle pohledu na jinou zem .A pak jsem se probudil ,celý na kost zpocen a za oknem ťukal prchající sen.
STRES Sžíral jsem se láskou .Bylo to šíleně kruté .Chtěl jsem mít uplně všechno .Tajemnou dívku s magickou krásou ,ženu ,která voní čistou láskou ,ale i moc nad svým osudem.Nemám nic a proto se stále mučím ,jako před mramorovým pranýřem pravdy.
JEN PRO TEBE Skrz kulatý stříbrný prstýnek hledám pár zbylích vzpomínek.Hledám tvé hřejivé laskání ,jenž ze srdce bolest vyhání .Zavírám víčka svá k půlnoci a zase vidím tvoji tvář ,není mi pomoci .Zavírám duši svou na třikrát,mít tu tak tebe ,budu zas odmykat .Snad mi tě sen přivede na dosah ,abych svým polibkem na tvé srdce sáh .Snad mi tě přivede ještě blíž ,pak budeš v mém objetí o kterém sníš.Vše je tak daleké a těžké na dosah ,proto se stydím a raději bych někam plách .Jen ta láska prokletá zůstala v mém srdci ,a to už je den a né sen v temné noci.....takže jsem zamilován.....
UDĚLJ TO Foukni do mých dlaní a přiletí k tobě láska má .Podej mi svoje srdce a já ho schovám tam ,kde štěstí neumírá .Ukaž mi svou duši jestli umíš milovat ,tak to v ní najdu .Prozraď mi tvé přání a já poprosím toho ,koho miluješ,aby ti je splnil .PS.jméno čekám do 10hodin 10minut a 10sekund
KOLIKRÁT -Kolikrát musím říct MILUJI TĚ ,abys věřila navěky .Kolikrát tě musím políbit ,aby jsi věděla jak je sladká moje láska .Kolikrát ti musím přinést náruč květů ,aby jsi vědela,že tvoje radost je i mou radostí.Kolikrát tě musím požádat o ruku ,aby jsi poznala jak moc pro mě znamenáš.Kolikrát se spolu budem milovat ,než oba pochopíme jak moc jsme spolu šťastni .Kolik zazní zbytečných slov a vět ? Než oba pochopíme,že milujem se navzájem.Kolik růží musí zemřít ?Aby se zrodil cit ,pro který stojí za to žít.Kolik polibků musí spojit naše ústa .Aby srdce věřilo tomu ,po čem tak dlouho touží .Kolik lásek člověk musí poznat ,aby věděl,že už nemusí jít dál ? A kdo mu řekne ,že ty jsi víc.Když nevíš ,kde je rub a líc.
PŘÁNÍ - Schovej si mě pod polštář a já ti budu šeptat básně.Do tvých snů a spících řas .Jenž uzamkly tvé oči krásně .Schovej si mě do dlaně ,a zahřej moji smutnou duši .Nechci být tvůj věrný lhář ,co jen tvoje city tuší .Schovej si mě jako radost .Já tvé smutky spolykám .A když budeš někdy sama ,já ti řeknu kudy kam .Třeba semnou na kraj světa .A tam tvé štěstí spočítám.
Nehledej pravdu,ta si tě najde ,ať se ti to líbí nebo ne .Neutíkej před ní nebo klopýtneš.
Kdybych neuměl milovat ,chtěl bych umět střílet do lidí .Pak bych jako první zastřelil sám sebe .Neboť jen láska má právo na život.
AŽ NĚKDY Až se střetne pohled náš .A já ve tvých krásných očích ,potkám svoje tajné já .Až si řeknem svoje první Ahoj a budem vědět ,že to je víc .Vezmu tvoji ruku do mé a poletíme na Měsíc.Až ti prvně řeknu Lásko .A ty řekneš pověz víc.Pošeptám jen Miluji tě a slzy kápnou na tvou líc.Až jsi řeknem Jsi mé štěstí a život s tebou je můj sen .Oba se pak budem těšit i na další všední den...
Blues v zahradách Slyším krásné tóny znít a ty se do akordu splétají.To jen hvězdy hrají blues a k tomu tiše zpívají.Slyším vůně růží kvést ,když tančí květy v zahradách .A já se nechám tebou vést a bloudit v sladkých náladách .Slyším tvoje city snít .Na mém srdci jenž jsem ti dal. A to ,co je láska má ti v dlaních na zpět daroval....
Když mluvíš mysli.Když myslíš ,tak mlč .Slova jsou všechno co víš,a prázdnými slovy nic nepovíš.
Hlava je k myšlení srdce je k lásce,tělo je k bolení ,staroba k vrásce.Jen o tu duši věčně se perou andělé s ďáblem ...na půl ji berou.
Život je slzička štěstí i smutku ,máme ji na duši jak květy skutků.Jednou je ve smíchu a pak zase v pláči to jí tak trošku pohladit stačí.....a nebo pusu dát.
Až se budeš zase sama sobě smát ,zase bude krásně na světě .Pak nebudeš se muset ptát ,proč je samá bolest na světě .Ale musíš se už začít smát.Prosím.....
Chtěl bych být růží z lásky,jenž mění kámen v touhu .Chtěl bych být tím jedním slovem ,po kterém toužíš ty .Já a všichni co se nestydíme za své slzy.
Máš-li touhu někoho pohladit ,udělej to.Máš-li touhu někoho políbit ,udělej to.Máš-li touhu někoho milovat ,udělej to .Neboť litovat můžeš jen toho ,co jsi neudělal .A čas chyby neodpouští ani vyvoleným.
Podej mi svoji levou dlaň .Ať můžu z ní tvůj osud číst .Řeknu pouze lásku chraň a otočím na další list .Hvězdy ti pak řeknou víc .A já ti k tomu radu dám .Když máš lásku nechtěj víc .Když však zřešíš nemáš nic .Do karet pak nahlédnu a sejmu v srdci list .Láska je tvůj věčný dar .A tím jsem si víc než-li jist .Možná ještě do kyvadla jedním okem nahlédnu .Ale lásce co ,tě čeká dáš vždycky za pravdu.
KDYŽ NEVÍŠ - Když nevíš kam máš jít zeptej se pocestných .Když nevíš co tě bolí ,zeptej se šamanů.Když nevíš proč je ti smutno ,zeptej se srdce .A když nic nevíš tak jsi Bůh.
Kdybych se nestyděl ,říkat co cítím ,musel bych říct,že tě miluji.Kdybych se nestyděl dělat co chci musel bych tě vášnivě políbit.Kdyby jsi nebyla byl bych sám.Kdybys mě řekla,že mě nechceš znát ,brečel bych .Ale vážil bych si tvé upřímnosti .Tak mi promiň ,že nejsem co bych chtěl.
STŘELA - Projektil v komoře,rána a žal .Trefil jsem sebe v zrcadle pravdy ,trefil jsem pravdu přímo do srdce .Zbyly jen střepy ,není úniku těla jenž nikdo nevidí.
Chtěl bych být zaříkavačem koní ,nebo obchodník s deštěm .A svět aby byl jen pro dva lidi .Chtěl bych být Forest Jump nebo bílá velryby a já bych byl jedním z těch dvou na světě .Chtěl bych být Nostradamus nebo jen zrnko písku a tím druhým buď ty má lásko.
Prosím tě zastav čas, ať lásky nestárnou a děti neopouštějí nás.Zastav to věčné kyvadlo ,jenž krade sílu a vyrývá ty nejhlubší vrásky .Zastav písek v přesýpacích hodinách ,ať mi nepadá do očí a do budoucnosti .Zhasni to světlo jenž vrhá stín do slunečních hodin .Zůstaň stát a řekni proč?
Chtěl bych tě pohladit tak,jak smí jen voda v letním dešti .Chtěl bych tě hladit jako osuška po něžné koupeli v mořských vlnách .Chtěl bych tě líbat jako měsíc na obloze ,když nahá čekáš na lásku .Chtěl bych tě milovat jako ten ,co oslep láskou se slibem na věky.
Láska je slunce co se netřpytí a přece z ní všichni oslepnou.Láska je zlato ,co nechřestí a přece není většího bohatství.Láska je víra ,jež nemá Boha .A přece se k ní tak často modlíme .Láska je život jenž nemá hrob a přece tak často umírá.Láska je smysl všeho .A vy ji nabíráte do spolčných dlaní.Tak se nepouštějte ,protože i v lásce je veškerá naděje.
Dej mi ruku a zavři víčka.Já vezmu si tě do dlaní .Najdu v tobě sladká místa ,než zazvoní klekání .Pohladím tvou duši ,básni a srdci půjčím krásné sny.Svoji lásku v žár a vášeň kouzlem něhy proměním.Milovat se budem spolu,než se opět rozední.Pak řeknem jedno slovo a to se v pravdu promění.
Nedávej hlavu do dlaní před minulostí ,ta se nikdy nezmění.Neutíkej sama před sebou ,taková jsi .Hledej nové štěstí v novém čase ,neboť žiješ a žít budeš.
Na nahém těle jen nahý cit.Co rozpálí tělo a zas chce jít.Jen nahá krása? Toť pouhý flirt .Ten však nedává lásku ,kterou chcem mít .Tak ustroj se lásko,ať mohu zas snít.Neboť krása je to ,co můžeme žít.
Chtěl bych aby vyšlo slunce .A to slunce mělo tvoje oči.Aby se na mě opět smálo .A já věděl,že je krásný den .Chtěl bych aby vyšly hvězdy a já objímal tvou krásu .Aby zase přišlo štěstí a já věděl,proč se smát.Neboť láska nechce lhát.
Jako kameny vhozené do vody.Jako okovy na rukou svobody.Jako rakev zaházená časem,jako němý okradený hlasem,jako růže zastřelená do týla ,jako naše láska jenž byla i nebyla.Jako pomluvy s útěkem před sebou,jako cesty co nikam nevedou.Visím tu já na kříži života.A všude kolem mě lhostejnost a slepota.
Jak daleko je nový začátek od starého konce?Měří se na míle či na slzy,nebo snad na náhody?Proč říkáme pravdu,když se jí bojíme a přitom si lež schováme do kapsy ,abychom ji měli po ruce?Proč hledáme to nejkrásnější,když to nejdražší máme ve svém náručí? A ptoč nemáme s kým víno pít,když je nám smutno a chtěli bychom se jen tak trochu k lásce přitulit?
Svobodou ptáků jsou jejich křídla,ale svobodou lidí jen jejich sny.Někdo si tančí a někdo si zpívá,ale létat si můžeš jen s úsměvem na ústech
Schovávám po kapsách všechny tvé vůně na důkaz toho,že nejsi sen.I když vím z bolesti jak srdce mi stůně,nechci tě opustit na jediný den.Schovávám po kapsách to co mi zbylo.A nemůžu říct po pravdě je toho dost.Něco je červené,něco zas bílé,ale tvá láska není jen host.Schovávám po kapsách to,cos mi dala a vlastně jsi za to nic nechtěla.Zbyla ti na srdci jen moje zrada,neboť jsem neuměl dát sebe víc.
Chtěl bych být noční motýl a za úplňku se dívat ,jak klidně spíš.Chtěl bych být tvou šťastnou hvězdou a ve chvílích smutku přinášet štěstí.Chtěl bych být snem jenž se ti zdá a polibkem ,který naději dá.Ale hlavně být tím,čím bys mě chtěla mít.
Čas je běžící kůň,nesmíš se bát .Vždyť máš miliony blízkých hvězd.Zvedej k hvězdám tvář .čím je větší tma ,tím svítí jich víc.Když láska trápí tě ,víš,že ji máš.
Tvá láska je dar z nebe .Je to mráz co v létě zebe .Je to příval mořské vody.Jsou to k ráji z nebe schody.
Mé dlaně jsou rozpraskané jako kůra stromu.A přece bych tě chtěl něžně hladit .Mé srdce je ztraceno do tmavých mraků a přece bych tě chtěl hřát veškerým teplem co v sobě mám.Duši mám jak prázdný den a přece bych tě chtěl víc než celý svůj život.Jsi tam, kde já nejsem a přece lásku k tobě cítím.
CHRAŇ LÁSKU
Láska není bolest ,pouze v srdci zmatek .Když ji potkáš náhodou a srdce se ti sevře .Drž ji a chraň nebo opět zemře.Milovat je krásné ,ale o to je těžší .Milovat může ten,kdo své lásce srdcem věří.Není těžké políbit a prožít s někým krásnou noc.Ale proto být pak šťastný ,byl to jen malý krok.
DĚKUJI NÁHODÁM
Za krásné ráno a za sladký sen,za tvoji lásku za nový den ,děkuji životu a všem co tu jsou .A taky náhodám co semnou jdou .Jinak bych nepoznal bláznivý svět,kde všichni milují a nechtějí zpět.Neboť jsem potkal ,o čem jsem snil,ač jsem si myslel ,že jsem to žil.Ale pravda je jiná .Mám to až dnes,tys moje láska a kolem je ples.
TICHÉ VYZNÁNÍ
Neumím říct lásku nahlas,ač po tvém srdci touží.Moje city jsou vždy z písmen ,co se dají vášní prožít.Neumím říct nahlas prosím ,když mé já po tobě touží .Musím se tě dotknout duší a bez slov říct,že ti to sluší.Neumím jen světu křičet ,proč a jak tě miluji .Moje láska je vždy ve mě a tu ti celou daruji .Neumím říct zas a znova : Ty jsi moje na věky .To musíš vždy sama vyčíst ,když s tebou mluvím doteky.Neumím říct a to mi promiň nahlas,že jsi láska má .Ale jedno ti říct můžu,jsi a budeš jediná .Pokud mezi řádky čteš.
Nauč se milovat srdcem a nech mé tělo chvíli spát.Nech mou lásku projít duší ,ať si tělo může přát.Nauč se milovat časem ,který je tu kolem nás ,není víc než slabikář.Naučíš se číst a psát ,možná taky pěkně lhát .Ale život je schopný pouze ve slově Milovat.
Podej mi ruku a neboj se lásky ,ta ať si dělá prostě co chce.I když máš ještě na srdci vrásky v budoucím čase najdeš svůj svět.To,co tu bylo vzala si voda a slunce ti dává milostný květ .To abys našla ztracené touhy uprostřed nebe ze zlatých hvězd.
Jsem sedmou strunou ve tvém životě ,na kterou můžeš hrát ,jen když chceš.Jsem osmý den ,který se ti nechce žít bez lásky .Jsem tvým sluncem u prostřed noci .Možná jsem ďábel s andělskou duší ,jenž tě svádí trnitou růží a slovíčky z marcipánu .Možná jsem bohem ve vlastním světě ,který jen prosí -Zastav čas.Ale ne já nejsem nikdo ,možná blázen co hledá svůj svět .Já schovávám se zatím do vlastních vět.
Slunce ti podává svou zlatou ruku a chce s tebou tančit hřejivý blues.Otevři oči a zasměj se v duchu ,ať nejsi smutná u prostřed luk.Napij se z vůně barevných květů ,které si dáváme pro lásku svou .Nechci tě vlastnit ani být otrok ,chci být v tvém srdci na tisíc let.
Vytrhla mi srdce z těla a nechala v něm prázdno .Místo duše závist měla a neříkala ano.Ukradla mi radost a prodala sebe .Byl jsem zasněn do krásy a nechtěl vidět pravdu.Bílou pásku na oči dejte na můj svět ,ať nepotkám tu krásku ,co nechce z lásky květ.
Když nemůžu držet za ruku svoji lásku.Když dávám své srdce jen tak v sázku .Když místo polibku zbývá pouze snění .Když radost ze života se na stesk mění .Když růže uvadá bez kouska štěstí .Když oblaka temná kapky věstí,ptám se sám sebe ,proč musím tě mít?Proč nejdu jinam kde budu zase žít ?Odpověď šeptám a vy čtěte tiše -Láska je víc než nalitá číše.
Kdybych měl srdce z pravdy a duši z vína ,nalil bych vše do jednoho poháru a před prvním douškem bych tě políbil .Ale jen tehdy ,že by sis to opravdu přála
Co je to pravda,když se na ni nikdo neptá a ze lží si nic nedělá?Co je pod maskou klauna ,když člověk se za svou tvář stále více stydí? Co je čas v životě lidském,když nikdo neví kolik mu zbívá .Co je to láska ve světě slibů a zlata? Když se za ni nikdo nebije .Snad jen jedno slůvko - Realita.
Téměř dva roky jsem věřil,že láska umírá a proto jsem se jí bál.Víc než sto let jsem nevěděl,že polibek voní po štěstí.A víc než tisíc let jsem čekal na tebe ,lásko.A proto tě prosím miluj mě láskou nejčistější a nejvášnivější.
Zima je vlátkyní bilého chladu ,nemiluje vodu v tekutém stavu .Vyhání jaro i když je v právu.Zalez si pod deku a zavři víčka ,spánek je teplo ,které tě hýčká.
Život se krásně točí jak na velkém kolotoči .Všechno je divně bláznivý a k tomu trochu vína ,když kůň se k nebi vzpíná a smysly jsou nám protivný .Hlava je plná kouře a v srdci jarní bouře.A nikdo není nevinný .Tak jako černá s bílou miluje se zlato s bídou .Zasypeme víno.
Neumím dávat růže,ač bych hrozně chtěl .Neumím psát básně ,které nikdo neslyšel .A tak tu chodím jen tak po tomto světě z lidských osudů a nekonečného času .Neumím milovat tak,aby byla láska věčná .Neumím přinést slunce v jedné dlani s jarem .Tak co vlastně umím.
Už se dva korálky na tebe dívají a ty tichounce brečíš,jak mámy to dělají .Je to jen štěstí ,co můžeš obejmout .Neboť děti jsou slunce ,jenž nesmí vyhasnout.
Podej mi ruku a pojď semnou,ať nejsem sám ve světě zamilovaných .Podej mi ruku a já budu s tebou ,neboť dva jsou na lásku akorád,pokud jejich víra je milovat.
Jsem věčný hledač vlastní lásky a to že jsem potkal tebe ,je mým štěstím.Jsem jen bytost ,jenž neumí nemilovat .Ale jen na tobě záleží ,jestli budu žít.
Chtěl bych tě umět nemilovat .Stejně tak,jako tě miluji .Chtěl bych umět zapomínat .Stejně tak,jak na tebe myslím.Chtěl bych být uplně jinde než jsi ty.Ale stejně jsem stále s tebou i když to nevíš.Chtěl bych někdy i nebýt ,ale to jen ve chvíli ,kdy mi je až moc smutno .A přece jsem rád ,že jsi .
Utrhl jsem růži v zahradě přání a dal ti ji z lásky prostě jen tak .Měnila barvu podle svých nálad,jen se však před ní nesmělo lhát .To potom jen chřadla a smutně vadla .Prostě se jí nechtělo už takhle žít .Jenže ta zahrada zmizela v čase,jó prostě každý ztrácíme klíč.
Tak jako loďka na vlnách život námi zmítá.A čas jako bič naše tělo trestá .Jsme lidé,jenž neumí žít.Místo lásky bolest,místo polibku facka.Řekněte mi proč?
Do vůně jehličí a plamšenů svíček balím své dárky z citu a přání.Pro vás jenž na srdci mám ,ač poze ze slov a laskavých citů .Jsem rád ,když dát ti je smím.
Až vzduchem zakrouží pár vloček sněhu ,nastav své tváře ,ten dotek má něhu ,vykouzlí úsměv ,vyžene zlost Já přeji všem lidem ,ať vloček je dost.
Kdybych uměl říct to co růže ,snad by mi ani trny nevadily.A ta vůně ,cítíš ji lásko?Kdybych měl tu moc usmíření jako má ten květ,nevadily by mi ani slzy.
Polib mě prosím ,až budu spát .Až se mi bude zdát o štěstí a v něm budeš ty .Polib mě prosím ,až budu sám . Až m é slzy budou padat na zem a kutálet se za tebou .Polib mě prosím, a za ruku mě drž .Protože já neumím být sám a bez lásky jen chřadnu a smutný umírám.
Jsou dny kdy oči neotvírám a přeci tě stále vidím .Náruč tajně otvírám vstříc ,že tě do ní třeba chytím .Jsi tu se mnou i když vím ,jak nás dělí minulost prožitého.A přece ta naděje ,že to nejkrásnější v životě máme stále před sebou je silnější než pouhé čekání na smrt.Jsi krásná,ale já jsem nic,víš to?
Jsi růží co uvadá bez lásky .Jsi její vůně ,co pohladí víc než polibek.Ale i krásou jenž dává radost mužům ze života.Ale i jejími trny jenž bolí víc na srdci než na těle .Tak dej mi kousek svého já do mé smutné dlaně.Třeba mi dáš naději s tebou někým být . Ukaž mi svou lásku a já ti dám tu svou .Třeba ,když se najdou ,tak nikdy žalem nezemřou.
Až mě ráno najdeš schouleného ve svém náručí ,budu šťastný.Až mě ráno políbíš ,řeknu děkuji,neboť nic sladšího mi dát nemůžeš .Ty moje pusinko medová.
´ 
Přistál ti motýl na dlani a zeptal se ,jak se máš.Bála ses říct ,jak to je ,a tak letěl klidně dál .Přistál ti motýl na dlani a vesele se smál asi tě už znal.
Kam padají slzy nenaplněné lásky ? Snad do prachu klikatých cest .Nebo do písku rozpálené pouště .Či snad do trávy jarní louky ,na které kvetou bílé květiny kopretin .Kam padají slzy štěstí při milování z lásky?Snad do dlaní andělů jenž věří ,že láska je věčná.Snad tam ,kde život tvoří nový a kde se tělo mění v žár.Či snad propadají časem ,aby se roztříštily o smuteční písně nad skleněnou rakví.Kdo to ví? Možná já.A možná vy.A možná zůstane pravda navždy tatam.
Chtěl bych ti dát ,to co ještě nemáš,ale můžeš mi říct,na co to chceš.Chtěl bych ti říct ,že je to láska ,ale nesmíš pak číst horoskop z hvězd.Chtěl bych tě po
