JIŘÍ ŘEPA-ČEMBRS - BÁSNIČKY 1
KOPRETINA
Otrhávám okvětní lístky kopretiny
a tiše se ptám:
Má mě ráda, nemá mě ráda
a přitom dobře vím, jaká je pravda.
Ona neexistuje a já?
Kdo ví...
Lístky padají na chladnou zem a vadnou.
Jen ta krásná představa zůstává,
že by zbyl ten poslední se jménem miluje
POUČEN ŽIVOTEM
Je mnoho bolesti v mém srdci.
A ještě více snů,
které jsem zabil vlastním já.
Je mnoho radosti,
kterou jsem prožil,
ale neuměl si ji nechat navždy.
Je mnoho žen,
které jsem miloval,
ale jen na tebe neumím zapomenout.
Asi to bude tím,
že jsme si svá srdce vyměnili.
Tak jak to dělají ti,
jenž opravdu milují. +
PROSEBNÍK
Dovol mi poprosit o tvé srdce,
ač si myslíš, že jsem lhář.
Dovol mi dát svoji hlavou, vedle tvojí na polštář.
Dovol mi říkat svoje verše,
do kterých jsem věrnost dal.
Dovol mi být tím, kdo dává
tobě lásku na pořád.
Dovol mi být tím, čím jsem,
ač nejsem idol krásných žen.
Dovol mi být krásný sen,
jenž ti nosí nový den.
Lásko moje vysněná +
JSI A NEJSI
Nejsi jen žena s andělskou tváří.
Jsi taky šelma, jenž oči ji září.
Nejsi jen něha s oddanou duší,
jsi taky rebel, co zloba jÍ sluší.
Nejsi jen ticho, láska a klid.
Jsi taky buřič,
co musí se bít.
Nejsi jen pokora, ticho a slast.
Jsi taky ďáblík, co pasti chce klást.
Nejsi jen svátost na mojí duši.
Jsi prostě ženská.
A tak ti to sluší.
Nehledej způsob,
jak změnit svou tvář.
Ztratila bys kouzlo
a zbyl by jen lhář. ......+
TOUHY
Kdybych mohl ulomit aspoň malý kousek slunce a přinést ti ho s ranní kávou,
udělal bych to rád.
Kdybych tě mohl aspoň jednou pohladit, ještě než se ráno probudíš,
byl bych šťastný až do příštího rána.
A kdybych ještě byl tím, čím vážně nejsem,
mohl bych ti dát to, po čem touží i samotní andělé.
Prostě a jen tvářit se šťastně...
a taky trošku zamilovaně ... +
TOHLE CHCI
Dlaněmi polykat horkou krásu
a poslouchat něžnost tvého hlasu.
Víno ti nalít do dlaní
a propít se až k líbání.
Počítat hvězdy na zemi
jako šíleně krasné zdá se mi.
A pak s tebou probouzet svítání
a do nočních hodin počítat tikání.
A místo něžností vášeň a žár.
Je přece krásné vytvořit pár.
Ze snů a lásky.
TOUHY
Kdybych mohl ulomit aspoň malý kousek slunce a přinést ti ho s ranní kávou,
udělal bych to rád.
Kdybych tě mohl aspoň jednou pohladit, ještě než se ráno probudíš,
byl bych šťastný až do příštího rána.
A kdybych ještě byl tím, čím vážně nejsem,
mohl bych ti dát to, po čem touží i samotní andělé.
Prostě a jen tvářit se šťastně...
a taky trošku zamilovaně ...
KDYBYCH UMĚL LÉTAT
Kdybych uměl létat, přinesl bych ti kousek nebe.
Kdybych uměl létat, přistál bych hned vedle tebe.
Zeptal bych se, jak se máš a jestli dneska pospícháš.
Kdybych uměl létat, asi bych byl anděl.
Kdybych uměl létat, tak bych nikdy neměl
pro tebe už slova bolu,
jenž se léčí v alkoholu a štěstí stejně zabíjí.
I kdybych uměl létat
s tebou bych už zůstal dole.
A ta křídla, co mě nesla, uzamkl bych v psacím stole.
Kam padají slzy nenaplněné lásky?
Snad do prachu klikatých cest .
Nebo do písku rozpálené pouště .
Či snad do trávy jarní louky,
na které kvetou bílé květy kopretin.
Kam padají slzy štěstí při milování z lásky ?
Snad do dlaní andělů,
jenž věří, že láska je věčná .
Snad tam, kde život tvoří nový
a kde se tělo mění v zář .
Či snad propadávají časem,
aby se roztříštily o smuteční písně
nad skleněnou rakví ?
Kdo ví ?
Možná já a možná vy .
Ale pravda zůstane navždy tatam .
JSI MÝM OSUDEM
Jsi stále víc a víc mým já.
Jsi horkou krví, jenž koluje v mých žilách.
A když se zastavíš, tak mé srdce umírá steskem.
Jsi důvodem, proč žít
a proč věřit, že naděje na lásku nikdy neumírá.
Jsi krásný hlas, který mi šeptá kam jít a proč.
Jsi vírou, pro niž bych se nestyděl i zemřít.
Jsi to, čemu se říká osud.
A proti němu se asi jít nikdy nedá.
Snad jen v tom případě, že je láska silnější než on.
ČAS JE ZÁKON SMUTKU A NADĚJE
Čas je jako písek s přesýpacích hodinách,
jenž nám mezi prsty protéká.
Ale občas jsou jen slzy jeho lék,
když se život konce dotýká.
Čas je jako víno,
které s chutí popíjíš.
I když někdy hořkne na ústech.
Ale žívot už je prostě takový,
neboť běží v jeho zákonech.
Nemysli jen na to,
že opustil tě milý smích.
Neboť odcházet je lidské
a není to ani hřích.
Uschovej ho na vždy
v těch nejkrásnějších vzpomínkách.
Neboť tam tě bude těšit
víc než likér v sladkých pralinkách
Šaty z bílého hedvábí s ozdobou pěti linek.
Náhrdelník z křížků a půlových not.
A prsten?
No přeci z houslového klíče.
To aby mohl odemknout srdce pro ni bijící.
Tisíce taktů s občasným polibkem předraženého tónu.
A k tomu vytoužené pauzy,
stačící tak na kousek vyznání lásky.
A přeci miluje svět utkaný z ticha a čisté radosti žít.
Ano jsi to ty.
A ti co tě znají, tě tu určite najdou.
Stejně tak jako jsem si tě tam schoval já.
Já blázen života a smrti.
Nechte ještě chvíli znít varhany kostelní, než je vystřídají zvony vysoko ve věži zakleté.
Nechte ještě doznít modlitbu poslední, jimiž věřící své hříchy čistí.
A nechte taky všechny svíce dohořet.
To aby jejich světlo vykouzlilo lesk do očí těch, jenž i tuto mrazivou neděli přišli uctít, to čemu věří.
Tisíce střel prolétlo mým srdcem a zmizelo někde v husté mlze vášnivých citů.
Proto tu stojím uprostřed náměstí a jdu někam tam, kde bych tě chtěl zase jednou potkat.
Ne. Nehledám marnost, rozkoš a jen tak nějaké pobavení.
Ale sebe s tvojí láskou, jenž mi tak chybí.
Jenže život a štěstí je pouhou náhodou uprostřed nekonečna.
A to se nedá jen tak zamluvit navždy.
Protože šťastni a můžeme být jen tehdy, jestli jsme byli před tím nešťastní.
Jinak bychom to ani nepoznali.
DÁM TI KVĚTINY
Chtěl jsem ti přinést růže.
Na důkaz, že jsi pro mě víc než dnešní den.
Chtěl bych ti dát vzácnou orchidej
a doufat, že mě za ní políbíš.
Chtěl bych ti dát z lásky květy,
které ani neznám.
A věřit, že se mi ta láska vrátí.
Ale natrhám ti luční kvítí.
Plné slunce, vůní a bylin.
Těch bylin, co léčí duši.
A smutná srdce.
DEJ MI KOUSEK SEBE
Nalij mi do dlaní svoji lásku.
A neboj se do ní přidat i to, co tě bolí.
Život je radost i smutek.
Láska i žal.
Ale když jsou na něj dva, líp se jde dál.
Nalij mi do dlaní své krásné sny.
Já ti dám za ně zas třeba své.
Jestli budou stejné, budem se smát.
Můžem se vzít za ruce a nechtít si lhát.A při polibku z lásky oči zavírat.
LETNÍ BLUES
Chtěl bych v letním dešti s tebou tančit blues
A do brzkého rána jen tak sedět a mluvit o životě.
Poslouchat zpěv plamenů z krbu plného tepla.
A čekat na toho, co zastaví náš čas,
abychom mohli opět začít milovat celým svým srdcem.
Chtěl bych zpívat blues jen a pouze pro tebe.
A tančit až do rána.
Třeba jen tak.
Úplně nází a bez zábran a předsudků.
ZE SNU A LÁSKY
Dlaněmi polykat horkou krásu
a poslouchat něžnost tvého hlasu.
Víno ti nalít do dlaní
a propít se až k líbání.
Počítat hvězdy na zemi
jako šíleně krásné zdá se mi.
A pak s tebou probouzet svítání
a do nočních hodin počítat tikání.
A místo něžnosti vášeň a žár.
Je přeci krásné vytvořit pár
ze snu a lásky.
Až se střetne pohled náš
a já ve tvých očích
potkám svoje tajné já,
až si řeknem první ahoj
a budem vědět, že je to víc,
vezmu tvoji ruku do mé
a poletíme na Měsíc.
Až ti prvně řeknu: lásko
a ty řekneš: pověz víc,
pošeptám jen: miluji tě
a slzy kápnou na tvou líc.
Až si řeknem: jsi mé štěstí
a život s tebou je můj sen,
oba se pak budem těšit
i na další všední den.
SNY Z VOSKU
Zapálil jsem svíčku z bílého parafínu.
A v jejím plameni hledám svou vinu.
A v jejím plameni jenž bourá tmu,
hledám zbytky svých vlastních snů.
Svých vlastních snů, co hledaly lásku .
A místo štěstí našly jen vrásku.
Našly jen vrásku z časů, co byly.
Kdy místo polibků raději jsme pili.
Raději pili pro radost života.
Ale čas běžel a zbyla jen slepota.
Zbyla jen slepota s prokletou tmou.
A plameny svíčky, co slzy z ní jdou.
Prodej mi svou vůni lásko.
Třeba za pár doteků,
které řeknou víc než slova
uschovaná pod dekou.
Daruj mi svá gesta, vášně
a nestyď se za své já.
Dám ti za ně svoje srdce,
i když jsi právě nezvěstná.
Ukaž mi svou nahou duši,
třeba jsi jen zakletá.
Já tě najdu v milování,
i když jsem jen popleta
KAM S LÁSKOU
Jak smutno může asi být,
když se nesmí milovat ani snít?
Kam svou lásku dát,
když se nesmí darovat ani přát?
Jak může člověku asi být,
když se mu nechce opět jít
tam, kde už nechtěl být?
Jak může člověk šťastný být,
když nesmí milovat a musí stále žít?
Možná jsem anděl s duší cynika a nebo cynik s duší anděla.Kdo ví? Ale věř,že v srdci mám lásku ,která patří jen a jen tobě .Možná jsem anděl s duší ďábla a nebo taky ďábel s duší anděla.Kdo ví?Ale jedno vím jistě.Miluji tě a jsem rád ,že to tak je .Možná jsem hřšník s úsměvem nevinnosti .A taky nevinný s cejchem hříšníka .Kdo ví .Ale i tak chci zůstat s tebou ,ač vím,že život se mnou je občas kříž....
UŽ VÍM
Jsi mou vysněnou vůní a ta se koupit nedá .Jsi můj milující poklad a víc než krásná žena .Jsi mou sladkou opilostí,o které jsem snil v minulosti .A přece chtěl bych víc dávat nežli brát .Jen jediné bych nechtěl a to jen trapně lhát,Tak zavři knihu minulosti a vzpomínky nech lkát .Neboť to co je mým hříchem nenechá mě spát.
TAK TO JE
Jsi moje světlo uprostřed života .Jsi moje radost,co trochu klopýtá. Jsi moje láska ,štěstí i žal .Jsi prostě to,co jsem si přál..Nehledám modelku s namalovanou krásou .Nehledám anděla co bude mou spásou .Hledám jen člověka co najde mé já .A místo slovíček lásku mi dá.Hledám jen sebe a tak se to má.
TVOJE ČINNY
Voňavým šátkem jsi zavázala moje oči .Snad proto ,abych neviděl tvoji krásu .Srdce vsadila do želez ,to abych tě nemohl milovat .A místo něj mi dala samotu ,abych poznal jak mi chybíš ..A mou duši tu jsi přivázala na pranýř.To abych tě nemohl tajit před celým světem a šel za tebou až na kraj života.Jsi soudcem i katem mého já .A já místo ,abych klekl ,říkám děkuji ,to jsem chtěl .Jsi láskou i nadějí .Jsi tím ,co chci raději .Jsi tím,proč mé slzy se v perly promění.
JAKO
Jako stopa v písku je můj život.
Jako kapka v dešti je má láska.
Jako vločka sněhu jsou mé verše.
Jako květy stromu jsou mé polibky.
Jako pivní pěna je má naděje na štěstí.
Jako kostka ledu v dlani je má radost ze sebe.
Ale hvězdu na zem spadlou, která nosí vždycky štěstí,
mám jen a pouze pro tebe.
Lásko. +
POLIB MĚ
Polib mě, prosím, až budu spát.
Až se mi bude zdát o štěstí a v něm budeš ty.
Polib mě, prosím, až budu sám.
Až mé slzy budou padat na zem a kutálet se za tebou.
Polib mě, prosím, a za ruku mě drž.
Protože já neumím být sám.
A bez lásky jen chřadnu a smutný umírám.
Jsou dny, kdy oči neotvírám a přeci tě stále vidím.
Náruč tajně otevírám věříc, že tě do ní třeba chytím.
Jsi tu se mnou, i když vím jak nás dělí minulost prožitého
A přece ta naděje, že to nejkrásnější v životě máme stále před sebou, je silnější než
pouhé čekání na smrt. Jsi krásná, ale já jsem nic, víš to ?
JSI RŮŽÍ
Jsi růží, co uvadá bez lásky.
Jsi její vůně, co pohladí víc než polibek.
Ale i krásou, jenž dává radost mužům ze života.
Ale i jejími trny, jenž bolí víc na srdci než na těle.
Tak dej mi kousek svého já do mé smutné dlaně.
Třeba mi dá naději s tebou někým být.
Ukaž mi svou lásku a já ti dám tu svou.
Třeba, když se najdou,
tak nikdy žalem nezemřou.
KOLIK
Kolik se dává růží, když jsou opravdu z lásky?
A proč i ty musejí mít na sobě trny plné bolesti.
Kolikrát musí člověk říct miluji tě,
aby to byla láska.
A musí se o tom opravdu mluvit slovy?
Nebo stačí činy, jenž dávají víc než sliby řeci.
Někdo to ví a někdo ne.
Ale já doufám, že to vím.
SLOVA
Slova jsou schody do srdce člověka.
A je na nás, kolik citu chcem do každého z nich dát.
Slova jsou prvním polibkem, ale i tím, čemu ten druhý musí věřit.
Slova jsou sliby, vyznání, květy i bolest.
Slova umí hladit i řezat.
Slova jsou prvním i posledním, co vždy můžeme dát.
Tak řekni mi, prosím, co chceš mi dnes dát.
A já ti řeknu.
Že stejně jsem rád, že tě můžu znát.
ROMANTICKÁ
Zhasni světlo a rozsviť lampu.
Myslím tam tu v koutě, co svítí tak krásně bledým světlem.
Pusť hudbu, co nikdy nekřičí, ale ani neusíná.
Třeba tu, co si pouštíš, když se máš chuť smát.
Oblékni si šaty ze saténu.
Obuj střevíce na vysokém podpatku.
Ozdob se zlatým řetízkem.
A nezapomeň se nalíčit, tak aby jsi byla krásnější, než jsem si kdy přál.
Citíš tu vůni svíček a sladkou chuť ledového vína? Tak to je štěstí.
A já bych si chtěl právě v něm s tebou zatančit blues.
Možná to je bláhové a možná pouze sen.
Ale já jsem snílek, co hledá krásný den.
A to možná právě s tebou.
Lásko. 
Myslím tam tu v koutě, co svítí tak krásně bledým světlem.
Pusť hudbu, co nikdy nekřičí, ale ani neusíná.
Třeba tu, co si pouštíš, když se máš chuť smát.
Oblékni si šaty ze saténu.
Obuj střevíce na vysokém podpatku.
Ozdob se zlatým řetízkem.
A nezapomeň se nalíčit, tak aby jsi byla krásnější, než jsem si kdy přál.
Citíš tu vůni svíček a sladkou chuť ledového vína? Tak to je štěstí.
A já bych si chtěl právě v něm s tebou zatančit blues.
Možná to je bláhové a možná pouze sen.
Ale já jsem snílek, co hledá krásný den.
A to možná právě s tebou.
Lásko.
PRÁZDNO Mám jen prázdno v ruce a to nejde darovat .Mám jen prázdno v duši a to nejde vyhodit.Mám jen prázdno v srdci a to nejde milovat .Mám jen svoje já a to nejde zastřelit .Mám jen svoje sny a ty ti můžu zazpívat.Mám jen to ,co bylo a to je míň než nic.Lásko moje prokletá.
OTÁZKY Kolik má vůní tvoje láska?Přesně tolik jako kopretina okvětních lístků,když odpovídá na otázku:Má mě rád? Nemá mě rád?Kolik zlata vyváží tvé srdce plné naděje a štěstí .Snad poklad inků nebo bílá růže darovaná z lásky .Jak je pevná tvoje víra v toho,komu věříš? Jako tisíc let věrnosti .Nebo tolik jak si zasloužím?Jsou to pouze otázky ,ale já vím ,že tě v nich nacházím.Ale možná ,že i sám sebe kdo ví.
Jen neříkej,že nechce se ti sladce lhát.Jen neříkej ,že nechceš se semnou smát .Jen neříkej ,že semnou nechceš tajně být .Jen neříkej ,že nechceš krásno objevit.
TROCHU VÍNA
Nalijte mi do poháru rozmarného vína,
ať má barvu mojí krve,
co mi v žilách kolotá.
Na jazyku chuť jak ráno,
na které se těšívám.
A k tomu trochu opojení,
při kterém si zazpívám.
Dolejte mi ještě trochu,
ať si mohu fantazii
pustit trošku na špacír.
A jestli zbyla ještě kapka,
nalejte ji slunci.
Ať se taky usmívá
Možná ,že hledáš to co denně ztrácíš.Možná sníž o tom co máš na dosah.Možná,že říkáš to ,co jsi nechtěla říct .A přece je vše uplně jinak než všichni chceme.
Nehledej dokonalost ,ta stejně není.Nehledej lásku ,když ti podává ruku .Nehledej sebe ,když už dávno jsi .Pouze se zamysli ,proč tu vlastně žiješ.
Už zase padají kuličky mokra a mračící se oblaky nad mou ztracenou hlavou .A ty si jen tak bez povšimnutí ,procházíš kolem mého života a zpíváš si a zpíváš.
Jako stopa v písku je můj život .Jako kapka v dešti je má láska.Jako vločka sněhu jsou mé verše .Jako květy stromu jsou mé polibky.Jako pivní pěna je má naděje na štěstí.Jako kostka ledu v dlani je má radost ze sebe.Ale hvězdu na zem spadlou ,která nosí vždycky štěstí ,mám jen a pouze pro tebe.Lásko
NESMĚLÝ Pojď jen chvíli se mnou a nech svá víčka zavřená .Neptej se, proč a kam jdem .A pouze se krásně těš.Necítíš vůně ,které ještě znáš ,ale i ty které tě opět příjemně pohladí .Uslyšíš zpěv dvořících se slavíků ,ale i těch co zpívají jen tak pro radost.Prostě nech svá víčka zavřená s zkus pouze vnímat jak má láska proudí do tvého srdce skrz konečky našich prstů ,jenž se tak vášnivě objímají.Ještě ne,ještě ne,ještě neotvírej svoje oči ,chtěl bych tě políbit.A pak jen se tak trošku stydět za to,že tak zamilovaně sním a neumím říct ,jak moc tě mám rád .Ale to jsem prostě já .Nesmělý anděl všech zamilovaných.
Napsal jsem dopis a do něho uschoval všechna svá tajemství.Není jich moc,ale prostě nějaká jsou .Nevím, proč jsem tento dopis napsal.Ani nevím co s tím dopisem udělám.A už vůbec nevím ,jestli je vše čistá pravda.To víte,paměť a stáří k sobě moc nepasují .A u mě je to horší ještě v tom ,že já si nepamatoval nic,ani když mi bylo...Ale co vím ještě je to ,že hned na první stránce je schované jméno ,té kterou jsem opravdu miloval.A vlastně ještě miluji .A myslím ,že ani nikdy milovat nepřestanu.Třeba už proto ,že ve mě žádná láska neumírá.
Ráno má pro nás nádherné svítání .A já zas pro tebe své srdce na dlani.Tak si ho vem a šeptej mu vyznání .Nestyď se za lásku .Vždyť je to jen přiznání,že milovat chceš .A proto za svou láskou životem jdeš.
Napsal jsem dopis o lásce a ztrátách .Napsal jsem dopis a do něho uschoval celého sebe .A co se mnou nyní uděláte ve svých myslích ,jen bych vás chtěl poprosit o jedno .Nezapomeňte ,že jsem pouhopouhé jedno zrnko v moři písku.
Dovol mi víc
Podej mi ruku lásko a nech mé prsty číst z tvé dlaně ty nejkrásnější sny a přání.Daruj mi svou vůni a dovol mi abych se jí mohl krásně opít,a třeba taky upně ztratit hlavu .To bych poznal ,jak silný je tvůj nápoj štěstí .Půjč mi své srdce a dovol mi ho hladit ,tak jak bych si přál ,abys hladila ty mé .Ukaž mi své já a já ti za ně ukáži to ,proco bych chtěl žít.Podej mi svou ruku lásko a věř ,že spolu nezabloudíme.
Posílám ti opravdového anděla.Toho co jsem pro tebe ,právě do sněhu udělal a s ním i kousek své duše .Do které jsem dal radost ze života a špetku štěstí pro případ,že jsi ho někde ztratila .Posílám ti úsměv ,protože to je nejlepší lék na to co tě trápí.A ještě kousek lásky pro všechny kolem sebe .Tak se usměj a nezapomeň ,že dávat je krásnější než brát.A to po celý rok.
Koupil jsem lásku za čínskou minci ,kterou jsem vyměnil za vlastní čest .Byla tak chladná a nechtěla růže .Raději pila po nocích sekt.
Stavíme krásné zámkyz písku v našich touhách za štěstím .Držíme se slovy a hladíme se vyznáním .Jsme jen blázni ,co neumí být bez lásky i když je jen fantazií.
I srdce zklamané chce zase žít .Čeká zas na lásku na nový cit. Nechce jen vzpomínat a koupat se v bolu.Chce opět toužit a líbat se spolu.A taky milovat tělem i duší .Tak,jak to je krásné ,když srdce buší .I srdce zklamané chce opět bít .Tak dejte mu šanci a navažte nit.
Kdybys měla sílu moci a tajně vklouzla do mých snů.Viděla bys mnoho lásky neboť té se nevyhnu.Viděla bys sama sebe a k tomu tváře andělů .Neboť tvoje slova z duše našly mou důvěru.Kdybys přišla do mých přání a řekla vem si lásku mou.Řekl bych jen na oplátku .Láska je vždy věcí dvou.
Jsi bílým místem na mapě mého života.Jsi ta,co nechtěla nic a já ti dal tisíckrát víc.Šla jsi pouze kolem a já se ptal sám sebe .Proč tě neznám ,když mi tak krásně voníš? Jsi ta,kterou opravdu chci a jsem rád ,že to tak je.Nestydím se za to.Dobře vím,že jsem jen smrtelník který miluje sám sebe.A k tomu hýčká svoje city ,jenž mu přinášejí radost a štěstí.Štěstí je pro mě láska.A tou láskou jsi ty.A proto říkám ,že tě miluji .A věř,že vím ,co právě píšu.
Téměř dva roky jsem věřil,že láska umírá a proto jsem se jí bál.Víc než sto let jsem nevěděl ,že polibek voní po štěstí.A víc než tisíc let jsem čekal na tebe,lásko.A proto tě prosím ,miluj mě láskou nejčistější a nejvášnivější.
Prosívám čas lidskými osudy a házím jej do bezedné propasti .Spoutal jsem ciferníky orlojů,propustil písek z přesýpacích hodin a zlomil hůl ,jenž prořezávala stínem sluneční čas.Zrušil jsem stáří,tikot budíků,ale i krásné těšení na vysněné .Chtěl jsem být pánem času ,ale nyní nevím na jak dlouho,neboť všechno má svůj začátek i konec .A doba mezi tím se jmenuje čas osudu ,láska a čekání na smrt.Čas je vlastně všechno kolem nás.
Nestřílejte na milence a do divokých koní.Nestřílejte ať nepoznají smrt.Bez uzdy a sedla běží proti větru ,aby všechny slepé odnesli do ráje.Nestřílejte!
Neotvírej oči dřív než já .Ještě chvíli se chci dívat ,jak sladce spíš.Neříkej ještě dobré ráno a nech své sny o naší lásce ještě s tebou být .Nedávej mi ještě ranní pusu ať tě můžu hladit ,aniž o tom víš .Neříkej ještě ahoj zlato ,chtěl bych ti říct slůvek pár.O tom jak jsi moji láskou a o tom jak mám v srdci žár.Neboť milovat tě smím.
Nemluv,prosím tě neříkej nic.Mlč ,mlč,mlč.Já nechci slyšet pravdu o tomto světě.Kde se stále víc a víc stydíme za to jací jsme .Ale i za svou vlastní lásku .Prosím buď tiše a věř ,že já se nestydím .A že jsem rád neboť smím milovat ,toho kdo miluje moje srdce .Mlč a věř ,že jsem šťastný i když vím ,že nic není navěky .Prosím tě mlč a polib mě na ústa .Abych aspoň na okamžik byl kouskem tvého já.Mlč a já budu v tom krásném tichu s tebou .Budu s tebou a budu šťastný .Protože ty jsi to moje štěstí pro které chci žít.A třeba i zemřít ,ale to je ještě moc a moc daleko .Jenže čas běží stále rychleji .Tak nestůj člověče a miluj.
Nejsem anděl a nejsem ani bůh .Jsem jen mužskej ,jenž honí občas vzduch.Nejsem rytíř co má vtip a šarm .Možná bych měl více čistou pravdu říct .Jenže já jsem snílek co po můzách chce jít .Nevím jestli srdce stále čisté mám .Ale vím ,že patřím vždycky poze Vám.
Už dohořela svcíce mojí lásky .Už dohořela a zbyla po ní pouze kapka parafínu .Už dohořela a místo vášně ,zbyly pouze vzpomínky .Už dohořela a já se ptám co bude dál.Miloval jsem srdcem i tělem.Miloval jsem pro štěstí a potěchu .Miloval jsem proto,že to bylo silnější než já .Ale i pro to ,že to mělo smysl.Už dohořela svíce mojí lásky .A přece když tě vidím .Opět cítím ,že chci ještě milovat.Tak mě vezmi za ruku a věř,že milovat stále umím.
Jako písek v přesýpacích hodinách ,jenž tiká ,jako voda v dlaních, jenž ho zvedá ve vlnách ,jako láska co se mění v nenávist ,jako růže z lásky položená na rakev ,jsou střípky a úlomky jedné rozbité číše :ze které jsem pil víno značky ŽIVOT.
Mám plné kapsy krásných drobností .Hvězdu pro štěstí ,jenž mi spadla jednou do dlaní.Vstupenku do ráje od mé bývalé lásky .Starý mosazný klíč,co otevírá moje srdce a ještě celého sebe v podobě bílého kamínku z řeky Yukon.Tak si vyber a zaplať třeba usměvem.
Sedím u piana a jen tak,jedním prstem hraju tony z melodií.To abych rozbyl nekonečné ticho v mém srdci ,jenž se v něm zabydlelo .Já nevím jestli ještě žiju.
Podej mi ruku a neboj se lásky ,ta ať si dělá, prostě co chce .I když máš ještě na srdci vrásky v budoucím čase najdeš svůj svět .To,co tu bylo ,vzala si voda a slunce ti dává milostný květ .To abys našla ztracené touhy uprostřed nebe ze zlatých hvězd.
Nemíchej víno s pravdou do křišťálových pohárů,jen proto aby se bohatí nestyděli pít.Neboť ti co se pravdy nebojí ,napijí se i z dlaní.
Můžeš prodat čest ,můžeš vyměnit pravdu ,můžeš okrást chudáka,můžeš najít štěstí ,ale nemůžeš zemřít pokud nežiješ.
Křídla patří ptákům ,kouzla bohům,květy přírodě a láska nám všem.Tak před ní neutíkej ,protože stejně není kam.
Ani čas si nevzal to co asi měl ,jakoby už nebyl lékař ,jako by to neuměl .Ani čas to nevzal jak mi každý sliboval .Místo toho slzy po mé tváři maloval .Ani čas si neodnesl lásku moji pro tebe .Asi ví co je čisté ani doba nebere.
Chtěl bych ti dát růži ,a do odkvětních lístků vepsat svoje vyznání .Chtěl bych ti dát prsten a vyrýt přiznání .Chtěl bych ti dát srdce třeba rovnou do dlaní .Chtěl bych ti dát duši jako výraz pokání .Chtěl bych ti dát sebe a neprožít zklamání,
Co ti říká plamen svíčky ? Když se slova splétají v milostné hrádky .A neslazená káva je stále více sladší a sladší .A pohledy z očí do očí líbají něžně po celém těle .A růže voní pocitem vášně nekonečného milování .A šeptání veršů napsaných pro tebe .A nakonec všední život co nikdy nic neví dopředu.
Oči mé sklopené bolavou pokorou ,a slza za slzou z nich do prachu života slaně padá .Srdce mé bolavé samotou .A jeho tlukot měnící se v pláč jenž potichu křičí a pomoc marně volá .Duše má rozbitá osudem na střepy .S páskou přes oči sbírá je po kousku přitom nalezené slzy na nit navléká .Moje já nad hrobem vlastního svědomí .Zpívá si requem pro pocit neviny a viníky na kříž veřejně přibíjí .Přibíjí právem do dlaní hřeby .A proto mu krev jeho vlastní ze srdce tryská.
Tisíce střel prolétlo mým srdcem a zmizelo někde v husté mlze vášnivých citů.Proto tu stojím u prostřed náměstí a jdu někam tam,kde bych tě chtěl zase jednout potkat.Ne,Nehledám marnost,rozkoš a jen tak nějaké pobavení .Ale sebe a svoji lásku ,jenž mi tak chybí ,Jenže život a štěstí je pouhou náuhodou uprostřed nekonečna.A to se jen tak nedá zamluvit na vždy.Protože š\ťastní můžeme být jen tehdy .Jestli jsme byli před tím nešťastni .Jinak by jsme to ani nepoznali.
Nechte ještě chvíli znít varhany kostelní .Než je vystřídají zvony vysoko ve věži zakleté .Nechte ještě doznít modlitbu poslední .Jimž věřící své hříchy očistí.A nechte taky všechny svíce dohořet.To aby jejich světlo vykouzlilo lesk do očí těch jenž i tuto mrazivou neděli přišli uctívat to čemu věří,
Možná jsem blázen a možná jen Bůh,obrázek ďábla a třeba jen vzduch.Neboť prodávám odpustky a vracím čas ,či za pár měďáků zlomím vám vaz.Řekni jen pouze ,kde chtěl bys dnes být a kterou dobu chtěl bys zase žít,Možná jen lásku z mladických let nebo jen dětství jenž nezná stres .Možná jsem přítel a možná jsem minulost ,tak zavři oči a zahoď svou dospělost.
Snažím se ze všech sil přitáhnout uzdu času .Ale ten je jak zplašená kobyla žene stále dál a dál.Chtěl bych se na chvíli někam schovat a ještě naposled spočítat své krásné lásky a každé z nich poděkovat.Ne nechci zůstat sám .Chci jen zůstat věrný té nejkrásnější kterou znám .Život je fain ,ale jen tehdy ,když je člověk milován.
Řekni mi ,jaké to je ? Jaké to je když prší štěstí?Jaké to je když ti promočí nitku ,tvých pozemských šatů? A pak ti stéká po tvém upně nahém těle až do posledního záhybu tvého tajemného já .Jaké to je? Když ti chybí doteky teplých milujících dlaní .A ten stesk se mění na prosebné kapky deště ze tvých očí a nakonec padají do prachu matičky Země ,aby mohla vyrůst růže, jen a pouze pro tebe .Řekni mi jaké to je ? A já ti zas povím ,jaké to je když padají zamilované hvězdy štěstí přímo do mých dlaní .LÁSKO.
Kolik slov jsme už napsali?Aby jsme nebyli v odloučení sami?Nespočet.A kolik z nich nemělo říct mám tě rád .Žádné .Kolik písmen stačí napsat ,aby jsme věděli ,že ten druhý nezapoměl ?Jedno.Jak dlouho se musí říkat ,že se milujeme ,aby to už vydrželo navěky ?Do smrti .Jak dlouho budu odpovídat na tyto otázky ?Než ti dokážu ,že tě už nikomu nedám?To ví jen čert ,protože láska patří peklu .A jestli se ptáte proč? Tak jste stejní jako já.
Za oknem je ráno ozdobené deštivými obrázky.A slunce kdesi za mraky,jako by mělo domácí arest .To je dnešní sobotní ráno.Utkané z kapek mlhy a nesmělého zpěvu opeřených slavíků.A někde tam ,v hlouby mého vědomí,slyším to nekonečné lamentování,nad tím to počasím a sbořenými plány.Ale já neříkám nic .Ležím tu sam u prostřed zbyteněběžícího času ,a čekám na něco ,jenž by mě alespon trošku pohladilo.A taky vykouzlilo úsměv na mé nevyspalé tváři .Ale ne není to tak hrozné .Ještě ,že mám vzpomínky ,které mi nikdo nevezme .A tak jimi listuji a jsem aspoň chvíli šťastný.Je smutné ráno .A já jen lituji,že nemohu políbit tu které bych chtěl popřát krásné ráno.
Usekla jsi moje křídla.To abych neletěl za tebou.Proto tu dnes sedím a píšu slova,jenž by tě chtěla pohladit .Sedím tu zasypaný vzpomínkami a je mi tu s nima krásně .Neboť jsou ozdobené láskou .Člověk často sní a touží ,aby se mu ty sny vyplnily .Ale já sním o tom abych ty vzpomínky mohl znovu prožít.Rozbila jsi moje srdce ,ale i tak děkuji za to ,že jsi .Lásko
Jako z mraků prší déšť a hvězdy přinášejí štěstí ,tak i lásku bolí lež ,to když život hladí pěstí .Stejně tak tu stojím sám ,a ptám se sebe kudy jít .Jestli utéct bůhví kam ,nebo hořký kalich pít .Nevím ,nevím vážně ne .Já nechci slyšet dětské ne .A k tomu slzy bezedné .Já nejsem ten,kdo umí jít a strčit hlavu do písku .Možná čas a možná klid ,uzdraví ty dětské rány .Jen já nevím ,kam mám jít ,abych nevyplašil vrány.Vrány co tu létají a chtějí vidět moji krev.
Tisíc střel prolétlo mým srdcem a zmizelo někde v husté mlze vášnivých citů.Proto tu stojím u prostřed náměstí a jdu někam tam,kde bych tě chtěl zase jednou potkat .Ne ,nehledám marnost ,rozkoš a jen tak nějaké pobavení .Ale sebe stvojí láskou ,jenž mi tak chybí .Jenže život a štěstí je pouhou náhodou uprostřed nekonečna a to se nedá jen tak zamluvit na vždy .Protože šťastni můžeme být jen tehdy ,jestli jsme byli před tím nešťastni.Jinak bysme to ani nepoznali.
Nechte ještě chvíli znít varhany kostelní .Než je vystřídají zvony vysoko ve věži zakleté.Nechte ještě doznít modlidbu poslední .Jimiž věřící své hříchy očistí .A nechte taky všechny svíce dohořet .To aby jejich světlo vykouzlilo lesk do očí těch jenž i tuto mrazivou neděli přišli uctít to čemu věří.
Chtěl bych ti říct všechna krásná slova ,ale vím ,že jedna noc je málo .Chtěl bych ti ukázat čeho je tak málo ,protože se za to stydí.Chtěl bych ti dát to ,co je ve mě dobré ,neboť toho špatného máme každý dost .Chtěl bych tě vzít za ruku a jít ranní rosou .I tohle přeci může štěstí být.Lásko má.
Hlava je to co bolí ,když nespíš.Svědomí je to co pálí ,když hřešíš .Srdce je to co trápí ,když nemiluješ .A duše jen žalem brečí ,když odpouštíš a to je život.
Chtěl bych ti psát po těle,jedním prstem tajná přání .Ty co mají andělé ,když vidí z kůry milování .Chtěl bych ti šeptat do noci ,která skončí k polednímu,jak je krásné na světě i člověku poslednímu,Ale co bys chtěla ty ?Zašeptej mi do slov tiše ,ať mě taky potěší ,to co tvoje srdce píše .
Život je moc krátký na to ,abychom neměli čas se nemilovat .Tak nečekej na to ,až budeš mít čas ,a sama za mnou přijď ,než mé srdce zkamení steskem.
Navlékám vzpomínky na režnou nit ,ale ta poslední na tebe je pro mě víc ,než slzy pohřební .Neříkej nic ,já vím, že to blbě zní ,ale lásku co schovávám ,hlubko na srdci ,je pouze to, co neumím nahlas říct.Neumím říct,že ti chci dát sebe a k tomu ještě kousíček nebe .Třeba modrý
Ještě chvíli spi -neotvírej oči dřív než já .Ještě chvíli se chci dívat,jak sladce spíš.Neříkej ještě dobré ráno a nech své sny o naší lásce ještě s tebou být.Nedávej mi ještě ranní pusu ať tě můžu hladit ,aniž o tom
