SLZA . OČI
,
Chtěl bych být slzou ve tvém oku,
abych mohl stékat po Tvých tvářích a umírat ve tvých rtech.
Kdybys byla ty slzou v mém oku,nikdy bych neplakal,abych tě neztrtil....
Ptá se lása přátelství:"Co tu děláš když jsem tu já?" a přátelství odpoví:"Jsem tady,abych utíralo slzy,které ty způsobíš......"
Neplač,až se tvé štěstí rozbije na střepy,neplač a zatni pěsti,vždyť střepy přinášejí štěstí.
Nauč se smát se slzami v očích.Nauč se pohladit se zatnutou pěstí.Nauč se rozdat všechno a nevzít si nic.Pak uvidíš,že život je krásný a vyplatí se žít.
Napiš mi až ti bude nejhůř a já přijdu a pomohu ti.... Napiš mi až se ti bude chtít plakat a já příjdu a půjčím ti můj úsměv....Napiš mi až se ti bude chtít umřít a já přijdu a vrátím ti chuť do života...
Netrhej motýlům křídla,vždyť oni pláčou...Nešlapte po kytkách,vždyť kytky tak krásně voní...Nezabíjejte lásku,vždyť láska je křehká jako ty kytky a hlavně nezabíjejte lidi,vždyť lidi se milují....
Horké slzy kanou mi po tváři.Neznám tě a snad ani za to nestojíš,miluji tě a přec se to nikdy nedozvíš.Nevěděla jsem ,že si tě vyberu,a teď přešel mě smích.Láska je krásná umí i bít...
BĚLOSTNÁ VLOČKA -ticho spící Země a kolem chrámový zpěv .Bělostná vločka na mechové líci studí ,pak usedá , taje , pláče po přátelství ,pláče po lásce , pláče po všem lidském o blízkosti smrti - smutná zvěst ...Pohřeb bělostné vločky.
Vzpomínám jak jsme byli spolu a v očích mám tu divnou súl , maličká slzička stéká mi po tváři dolů ,chtěla bych slyšet aspoň slova půl. Co štěstí bylo kolem nás , kdyby se jen chtělo vrátit zpátky , abych uslyšela tvůj milý hlas ten čas byl opravdu moc krátký . Vidím před sebou modř tvých očí a slza stéká jen z mých řas , všude je mlha a svět se kolem točí . Chci se k tobě vrátit a být s tebou zas. To není ponížení je to jen sen ,tak jako příští den mezi lidmi a to má jiné jméno -TOUHA.
Ozvěna kroků letní nocí zní ,okno dokořán ,vánek proudící , kdo asi tam dole pod okny ,svými kranflíčky něžně šveholí.Ona? Či snad on ,nebo párek milenců znaveným krokem někam do dáli někam bez cíle jdou. A hudba kramflíčků jim to dovolí , vždyť jsou to milenci jenž stále se líbají . Odešli - hudba již umlkla , ukápne slza - a srdce zavzlyká , horký dech sladkých rtů , tvé srdce odchází a slza z oka již pomalu vysychá -Jsi šťasten - a hudba podpadků se opět rozezní.
Milý drahý ztracený,proč nemůžeš mi být vrácený . Já myslím stále na tebe ,proč nemohu tě mít u sebe? Tys hezký ,dobrý předobrý . V tvých očích jsem však nedobrá ? Jsi to ty co jsi se semnou smával? O milý kdybys jen málo věděl , o milý kdybys vedle mě seděl ,pak poznal bys žal můj . Zavedeš si brzy domov svůj , jednou se oženíš své ženě srdce dáš .Nevzpomeneš si na svou malou holčku , již nenajdeš ke mě nikdy cestičku . No nebudu už verše skládat ani básně psát . Vzpomeň na svou milou , kterou jsi měl rád.
Útěcha
Já přemýšlím a všechno se točí kolem tebe ,mou hlavou honí se myšlenky ,dráždivé,smutné ,plné naděje .Však cítím všechno je pomíjivé .Zamyslet se nad tvou tváří - to není ono ovlivňují mě tvé oči.Letmé polibky ,slova,která pro mě hodně znamenají. Však když jsi sám - přítmí pokoje a měsíc ,hvězdy na obloze ,tvá hlava je tak jasná a najednou vidíš všechno černé -bez růžového závoje. Možná je jedna hodina ,možná už tři ztratila jsem pojem o čase jen to vím,že ty už tvrdě spíš .Jen já bdím a slzy se mi derou do očí však už vytrysly mi z oka a stékají na polštář.Já cítím na rtech jejich slanou příchuť a snažím se zastavit jejich proud, ale marně ,vždyť jsou mou jedinou útěchou.
Toho dne na mě spad celej svět ,když vítr odhrnul ,kousek bílého závoje a svět se roztříštil o dlažební kostky toho starýho náměstí ,který vidělo tolik lidských neštěstí . Začalo pršet - a já jsem cítil ,že budu brečet ,brečet před lidma ,kteří to nemohou pochopit ,protože ten jejich svět ještě stojí a tak jsem šel pryč.
Nebesa pláčou ,drobné kapky deště . Odcházíš ? Kam ? Ach zůstaň chvíli ,neodcházej ještě. Nebesa pláčou drobné kapky deště..... Já zůstávám.
Hvězdo ,mám smutek v duši . Řekni, znáš ještě jinou s takovou tesklivou ? Hvězdo jsem tolik sama . Víc sama se ti nezdá už žádná duše známá ? I zdá povídá hvězda . Hle jak mi slza teče - řekni znáš ještě jinou ,co jí takhle slzy řinou ? Znám ,jak plášť slzy vleče A kdo je ta tvá známá s takovým smutkem a tolik sama? Já to jsem: když se vznítím trysknou mi slzy proudem a těmi svítím.
ZELENÉ OČI
Nebyla krásná . Byla prostě zvláštní . Snad byla dokonce ošklivá ...Jen oči měla překrásné .Hluboké - zelené.... Líbal jsem ji na rty a přitom myslel na její oči . Přál jsem si aby byly stále otevřené .I tehdy,když jsem ji líbal .Poprosil jsem ji o to a ona mému přání vyhověla. Dokázala být užasně něžná a pokorná . Toužil jsem po ní stále víc a víc a její oči mě stále pronásledovaly. Hluboké zelené jako tráva,jako moře.Jednoho dne přišla na schůzku a měla brýle . Od té chvíle se mi přestala líbit. Začal jsem chodit s jinou dívkou , ale na nádherné zelené oči nemohu i dnes po dvaceti letech zapomenout.....Nedávávno jsem potkal krásnou dívku s okouzlujícíma zelenýma očima a já věděl , po kom ty oči zdědila.
HORKÉ SLZY
Horké slzy kanou mi po tváři,zas jedna probdělá noc. Mé prosby mizí v polštáři a toužím po tobě moc. Svírat tě v náruči na rty tě líbat ,kouzelná slůvka od tebe slýchat.Neznám tě a snad za to ani nestojíš,tvé vlasy jsou tak černé ,miluji tě a přec se to nikdy nedozvíš, mé srdce zůstává ti věrné.Pro tvůj úsměv,pohled i hlas ,jenž nejkrásněji mi zní .Já dal bych všechen mě vyměřený čas,ba i tu vteřinu poslední.Oči jak korálky z jantaru ,a pohled šlechtičny v nich,nevěděl jsem,že tebe si vyberu a teď přešel mě smích.Láska je krásná však umí i bít,cesta má je jasná ,ale já chci jinou jít! Nezabíjej mne má lásko ,já chci tu pro tebe žít,tak miluj mne,má lásko a dovol mi s tebou být!
