ZKLAMÁNÍ
Ty trpíš s neopětované lásky k osobě kterou miluješa někdo jiný trpí pro tvou lásku,kterou nemůže mít.....
Vymazala sem tvoje zprávy, ale nikdy nezapomenu co si mi v nich psal...
Přestali jsme si povídat, ale já nikdy nezapomenu na tvůj hlas....
Přestali jsme se objímat, ale já nikdy nezapomenu na tvojí vůni a tlukot tvého srdce...
Můžeš udělat cokoliv, ale já na tebe NIKDY nezapomenu...!!
Ano,nejsem princezna,nežiji na zámku,nevidím svět uplně růžově , možná to vypadá že se stále směji,ale můj život není pohádka. Mám tajné přání,stále mi něco chybí, už ani nevím co .. ale i tak to prostě nemohu mít! A vlastně,chybíš mi ty! A Co teď ? Nic, dále budu ticho a přes den ukazovat ten falešný usměv.
Snažila jsem se o tebe neskutečně dlouho , udělala bych pro tebe cokoliv , nikdo jiný mě nezajímal , ale víš co ? i když vím , že se mé city k tobě nezměnily už se o tebe nezajímám , protože místo toho abych nekonečně čekala na to , že taky projevíš city , budu raději čekat na někoho , kdo o mě bude doopravdy stát a ty city opravdu projeví .
Dívala jsem se mu do očí,ale představovala jsem si ty tvoje.
Pohladil mě po vlasech a já si představovala,že mě hladíš ty.
Políbil mě,a já si představovala,že se líbám s tebou.
Držel mě za ruku a já si představovala,že mě držíš ty.
V tu chvíli jsi šel kolem ..
Chtěla jsem mu tu ruku vysmeknout a chytit tě. Pak jsem ho ale pevně stiskla a uvědomila si,že pokud mám být opět šťastná,
musím o tebe přestat zbytečně bojovat a konečně zapomenout.
Proč bych měla někoho milovat,když on nemiluje mě!!Proč by mě mělo na někom záležet ,když mu nezáleží na mě ?
Chtěls něco víc,já však jen pouhé kamarátství.... teď je to přesně naopak...
Největší ubožák je ten ,kdo pomlouvá toho,koho před tím miloval.A jedině tím dokazuje ,že ho miluje stále....
Škoda,že tu bolest,co jsi mi způsobil nejde zabalit do obálky a poslat ti ji zpět......
Proč hledat lásku tam,kde už není ,kde pomalu se strácí v zapomění .Kde člověk hledá pochopení a nepřichází pohlazení .Duše je prázdná a zbývá jen snění ,čekání na den ,kdy snad se zas vše změní...
Až budeš potřebovat obejmout ,já ti už svou náruč neotevřu .....Až budeš potřebovat vyplakat ,já už ti slzy stírat nebudu .....Až si uvědomíš ,že mě máš vlastně rád,bude už příliž pozdě !Až poznáš tu bolest jakou teď prožívám já ,bude už příliš pozdě žádat mě o odpuštění .Bude už příliš pozdě na všechno ,protože já zjistila ,že mi vlastně za to nestojíš......
Taky bych někdy chtěla slyšet "Jsi u mě na prvním místě"
Až jednou sklopím zrak k zemi a tiše řeknu ....smutno je mi....až zoufale se budu ptát ,čeho si má vážit a čeho litovat.Snad potom přijdeš ty ,kterého dobře znám a pomůžeš mi zničit žal co v sobě mám.Já chtěla bych být aspoň jednou vítězem ,však po tváři mi tečou slzy ,jako bych byla dítětem.Když se můj dech zachvěje ,snad přijdeš ty má naděje ,na oči mi dýchneš sladké sny ,vždyť naděje umírá poslední...
ONA - byla vyjímečná ON - hloupý
ona - se snažila on - odmítal
ona - trpěla on - se radoval
ona - křičela on - mlčel
ona - milovala on - nevěřil
ona - plakala on - se smál
ona - odešla on - pochopil
Když naše cesty se rozejdou a moje jméno zmizí z tvé paměti.Na bílém papíře přítelkyni dávnou ti připomene.Toto psaní zbledne ,papír se změní v prach ,ale moje přátelství se k tobě nezmění .Nezapomeň když jdeš večer spát ,že v dálce je někdo kdo tě má rád...
Říkáš ,že ti chybím.....ale co jsi udělal pro to ,aby jsi mě viděl....
Učili mě,že bez srdce se nedá žít,bez plic se nedá dýchat,ale že bez tebe se nedá žít ani dýchat to nikde nepsali....
Můžeš mi stokrát říkat "Mám tě rád" já jen smutně sklopím zrak a řeknu "Jak krásně umíš lhát"
Každý dělá chyby....ta moje například byla,že jsem ti věřila....
Láska se nedá dělit třemi .....ale najdou se i tací ,kteří neumí matematiku....
Láska je hra zničili jsme pravidla ...Pojď spátky na start ,nebaví mě utíkat .A nebaví mě tma a nenávidím své sny ....Už nevěřím ,že budeme "MY" ,že všechno bude jako dřív...
Až budeš potřebovat obejmout já už ti svou náruč neotevřu ...Až budeš potřebovat vyplakat já už ti slzy stírat nebudu .Až si uvědomíš ,že mě máš vlastně rád ,bude už příliš pozdě na to žádat mě o odpuštění .Bude příliš pozdě na všechno ,protože já zjistila,že mi vlastně za to nestojíš.
Můj vztah s tebou byl jako auto havarie...Nezabil mě ,ale zanechal doživotní následky.
Nikdy jsem tě nepřestala milovat...jen jsem se naučila bez tebe žít.Nebylo to snadné ...Ale bylo to snažší ,než zapomenout.
Loučení je těžký kámen co padá ,padá až někam na dno duše .Snad tu chvíli oba zvládnem .A možná se zas budem smát ...Loučení je těžký kámen a bolí,až někde v srdi."Měj se pěkně !" A pak ámen .Budu tě mít pořád rád.To zvládnem a naši bolest odvane čas.Nové slunce rozptýlí mráz.Jednou přijde krásné ráno .Loučení nám za to stálo-budu tě mít pořád rád.To zvládnem a naši bolest odvane čas.
Když umírá kytka,druhá z poupěte kvete.Když umírá láska ,jedno srdce chladne,druhé krvácí.Tak proč milovat?
Jen tak ,se městem procházet za májového deštíku,spolu kráčet,jen tak mlčet,úsměv na našich tvářích a jiskru lásky v očích mít ....a ne jen o lásce,celičký den snít.
Její srdce bylo rozerváno ,na tisíc malých kousků...jako černé hvězdy teď letí oblohou a čekají na zázrak ...na něžné dlaně ,které by zahřály její chladné tělo ...a pohladily duši a srdce,které by je za to milovalo.
Sbohem a nezapomeň co jsi mi dal,snad pochopíš ,co jsi nikdy nechápal ,že ten co nejvíc má rád ,nedokáže odejít jen tak.
Říkáš ,promiň....Já se teď ptám.Myslíš,že jedno promiň mi vrátí všechny slzy,všechnu bolest,všechny ty noci ,kdy jsem nemohla spát ,všechny ty dny které jsem promarnila myšlením na tebe,všechny vzpomínky,všechny ty plány,všechny ty slova,všechno to ,jak hrozně jsem se chovala k ostatním kvůli tobě,všechny sny ,všechny společné chvíle a myslíš,že mi to vrátí TEBE ? Ne! Tak se neomlouvej ,jen potichu odejdi ,abych mohla zapomenout!.....
Dají se smazat smsky,fotky,čísla,zrušit přátelství ,ale nikdy nevymažeš co zůstalo v srdci.
Když se dva lidé rozejdou ,nechají u sebe kousek duše .A to je ten kousek co ti chybí.
Je to už doba,je to už čas ,kdy jsi mi naposled hladil vlas.Možná to tušíš ,možná to víš,že tuhle lásku už nikdy nespravíš .Zradil jsi ,podvedl,nemá to cenu ,vždyť ty jsi ubožák co každou svedl.Byla to láska,byl to květ ,který se rozpadl ,ani se nerozkvet.Milovala jsem tě a ty to víš ,zradil jsi a už to nespravíš.
Život je krásný ,jen odvahu k němu mít ,překonat zrady,překonat chvíle,kdy člověku se nechce žít....Vždycky existuje ještě cesta,na jejímž konci je světýlko.Třebaže v tuhle chvíli jen úplně malinké...Pokud se tedy ocitnete v takové situaci ,odložte své osudy a rozhodnutí .Druhý den vypadá všechno trošku jinak.
Jak hloupé je tě mít ráda,jak hloupé je tě milovat.Vždyť ty mě lásku nemůžeš dát ,leda mě oklamat.Jak hloupě jsem tě milovala,jak hloupě jsem tě líbávala.To poslední jsem ti dala ,lásku mou mi jiná vzala. Šeptal jsi slova vábivá říkal jsi ,že jsem svádivá .Já všemu uvěřila hned ,teď jsi však chladný jako led. Kde je tvá láska ohnivá ,kde jsou ta slova vábivá. To vše je pryč i s láskou jedinou ,teď nezbylo mě víc než vzpomínka na tvou líc.
´Má ráda,kdekdo už to ví ,mladičká jednoho.Vyhrknou ji slzy a lítost ji jímá pro něho.Smějí se nad její mukou,chytila plamen .Nádobí padá ji z rukou ,když si naň vzpomene.Prý pro něj do ohně skočí.....a zatím.V zrcadle ráno,když vstává má oči od pláče zarudlé, už ani nemůže plakat ,bolí to jako nůž .Do jeho domu si vodí jinou už.
Nevím,proč vstávám každou minutu a hledím ven ,ač vím ,že přijít nemůžeš.....Když láska umírá a na políbeném rtu zanechá poslední ,jen letmý polibek ,já vždycky spěchám tam a hledám samotu ,neb v letu modrých dní nacházím jenom stesk a vůni palčivou ,svíravou vůní ,tu po létě a malinách ,a vím,žes býval na dosah....Z posledních sil pak bráním vzlykotu . Když láska umírá a zvony zní ,mívám strach.
Já lásku svou a všechno co jsem měla jsem ti dala ,abych tě mohla jen pro sebe mít , avšak tvá láska dlouho netrvala příliš brzy změnil se tvůj cit .Nemohu stále věřit tomu ,že jsem pro tebe pouhé nic ,vždyť kvůli tobě nejdu domů a chceš -li udělám i víc. Proč odvrhl jsi lásku mou ,když tak ráda jsem tě měla . Já sama zůstala tu s tmou jen slza v oku se mi chvěla.Poprvé modlila se ,aby mi Bůh vrátil lásku mou,tvé jméno chvělo se mi v hlase a vracelo se ozvěnou .Snad jednou se mé rány zhojí a najdu svůj starý klid,vždyť láska někdy tolik bolí a bez ní nelze přesto žít.Možná je ti souzená jiná ,možná , říkám snad ,na kom je ta hlavní vina.
Bojím se, že není na světě místa,kde bys mě měl rád.
Bojím se ,že není na světě kostela,kde bych si tě mohla vyprosit.
Bojím se ,že tě nepřestanu mít ráda
Chtěla bych zapomenout,žes někdy existoval a že jsi mě naučil milovat. Že jsi mě naučil,něco ,na co bych sama přijít nemohla.
Nejkrásnější jsou sny.Vidím tě ,můžu se tě dotknout a věřím,že mě máš rád.Ráno je plné zklamání a slz. Pak se zase bát ,že není kostel,není místa,že tě nepřestanu mít ráda. I když vím ,že se od tebe nikdy ničeho nedočkám -nevadí - alespoň mám pro co žít ...A žít,žít já chci .
Až o lásku a ideály budeš jednou prosit,až opustí tě tvého srdce loď . Chtěl jsi se v oblacích nosit ,tak klidně v prachu země si choď !! Až budeš lkát a volat jedno jméno , až budeš hledat samotu a klid , pak teprve poznáš , jak těžké to bylo vědět ,že mám odejít. Nemáš mě rád - ach odpusť mi to ,je mi tě proto hrozně líto.
Přišlo a obléklo se do bílého pláště -ZKLAMÁNÍ Jak poslední sbohem ,poslední kytička vzpomínek .A potom uteklo - jen tak docela boso a docelo samo . Po špičkách , aby nikdo neviděl......Studené ruce a rozpálené čelo chtělo jen plakat ,skrýt mrtvé tělo - dotěrným pohledům....Čekalo - ale nikdo nepřišel.
Jak náhodně jsem ho potkala , jak všední byl jeho pohled ,až mi to přišlo líto . Já po něm toužila , chtěla jsem ho spatřit , když jsem ho spatřila - velice jsem se zklamala . Nikdy bych nevěřila,že jeho modré oči umí také klamat .Vždy jsem si myslela že jenom milovat .Kdysi mě milovaly , ale teď oklamaly.
Tmou ke mě zní tvůj hlas květina v dálce a přece zde .Nemohu spát a nemohu bdít neviditelný polosne . Říkám ti dobrou noc a zase tě volám zpět ,potřebuji tě , tak samoten jsem na dně lodi .... noci a bezmocný jako dítě .Ty dobrá ,předobrá pohlaď mě tiše ať cítím tvou ruku - ano tak- srdce je jako sklopený květ a noc je pomalu plynoucí mrak ,noc je kouzelná skříňka do níž je mnoho bílých šátků začarováno ...Posledním z nich na pozdrav zamáváš ,bude už ráno ale ještě je čas .Nepospíchej - ty s očima vroucně bezednýma bez tebe bylo by všeho jen půl bez tebe byla by tady jen zima.
Promiň,že odpovídám jen dopisnicí a abych nezapoměl zdráva buď.My dva si vlastně nemáme co říci ajá už ani nemám chuť .Píšeš zbytečně mnohomluvným slohem a se zbytečnou snahou o lítost ,žeprý tvé srdce změnilo se v mnohém a láska nestálý je host.A že jsi příliš sama byla a tak dál a prý abych se nehněval.Pravda tys mě milovala málo ,když nejvíc třeba bylo tě.Oč hůř by to vypadalo v tom prostém,všedním životě.Rozbitá láska, zdá se vždycky hrozná ,přec vřelý dík,že jsi mluvila.Stejně je dobré ,když tak člověk pozná s kým měl tu čest a když to pozná včas.
Můj milý milovala jsem život a pro jeho lásku odešla jsem z něj .Milovala jsem tebe a byla jsem šťastná ,když jsi mě rozuměl . Jestli jsem ti někdy ublížila ,odpusť mi to.Jestli jsem tě někdy potěšila ,vzpomeň si na to . Ať smutek nikdy nepatří k mému jménu.
Milovala jsem vás ,moje láska ještě ne zcela - možná -zhasla v srdci mém . Tak nějak,ale nestojí vám v cestě , ne zarmucovat vás ,to nechtěla jsem . Milovala jsem vás . mlčky ,beznadějně ,žárlivý ostych štval mě napořád. ,milovala jsem vás , dej vám bůh ,ať stejně vroucně a něžně jiná vás má ráda.
SBOHEM a ŠÁTEČEK
Sbohem a kdybychom se víckrát nesetkali bylo to překrásné a bylo toho dost .Sbohem a kdybychom si schůzku dali možná,že nepřijdem a že přijde jiný host .Bylo to překrásné ,žel všechno má svůj konec. Mlč umíráčku ,mlč ,ten smutek já už znám . Polibek ,kapesník ,siréna ,lodní zvonec,tři ,čtyři usměvy a potom zústat sám .Sbohem a kdybychom si neřekli již více ať po nás zůstane maličká památka vzdušná jak kapesník ,prostčí než pohlednice a trochu mámivá jak vůně pozlátka.Sbohem a bylo to všechno naposledy tím hůř mé naděje nic vám už nezbude . Chcem-li se setkati ,nelučme se radš tedy .Sbohem a šátečku vyplň se osude.
Že mě nemilujete,je vaše soukromá věc ,že vás miluji , zase má soukromá věc .Jsme si tím vlastně velmi blízcí ,protože se nacházíme v jedné situaci.
Dnes večer neusnu a nebudu spát,slzy si neutřu a nebudu se smát.Vždyť já tě milovala,tys to nepoznal?Vždyť já tě měla ráda,proč jsi to udělal?Tys nepřišel a já se tolik těšila,proč já hloupá tvým očím věřila.Pláču ,protože mě nechceš znát ,pláču,protože jsi mě naučil milovat.
Tys neřekl ani slovo a šel jsi kolem mě,dělal jsi ,že mě nevidíš,to není příjemné. Já vím byla to láska jakých,jsi měl víc já však měla v očích slzy a ty pohrdavý smích .Až jednou poznáš jak bolí zklamání ,pak přijď a řekni" Jak trpké je poznání."
Horké slzy kanou mi po tváři .Neznám tě a snad za to ani nestojíš ,miluji tě a přec se to nikdy nedozvíš .Nevěděla jsem ,že si tě vyberu a ted přešel mě smích .Láska je krásná umí i bít.
Když zhasne svíčka ,nic to není .Když zhasne láska ,vždy se něco změní .Plamínek dohoří ,jiskra už není .Proč se to stalo ,proč se to mění.
Řekni mi pravdu do očí jen pravdu žádnou lež . Snad se mi hlava zatočí přijmu ji ,to mi věř. Říkáš mi odcházím láska je pryč a já jdu dál. Mlčím slova nenacházím jen přeji si ,abys lhal.
Ten kdo ti odešel ,byl asi lhář,měl srdce kamarádské ale cizí tvář.Ten kdo ti odešel,neměl co říct,byl prostě nevděčný.milý nic víc.Ten kdo ti odešel je kouř a dým .prostě zmizel ,neřekl kam a s kým.
Tak sama jdu ulicemi ,pro sebe jen a nehledat nic ,to je můj sen .Náhle však vzpomenu si na tebe ,chtěla bych za tebou jet,proč nemohu být u tebe ,když jsi mi dražší než svět.
